Pluh oral tvrdou půdu na Kovácsově hranici
Píseň
1. Pluh je zorán, země je tvrdá na kovářově mezi, ; Běda, ale já na tebe, andílku, v létě hodně myslela, ; Přála bych si, aby všechny mé vzdechy létaly na holubích křídlech, ; Mohla bych jít na nedělní mši se svou holubicí. ; ; 2. Kdybys věděla, andílku, že mě nemiluješ, ; Ještě víc bys zarmoutila mé ubohé, osiřelé srdce, ; Nechala bys mé ubohé srdce, mou nemocnou duši odpočívat, ; Jiný mladý muž by se o to mohl postarat.