Nebudu tě proklínat, má růžo, není to můj zvyk.
Píseň
1. Neproklínám tě, má růže, ani svůj hábit, ; Jen ať se tvůj žínka promění v krev, ; Ať se tvůj ručník vznítí, ; Kéž tvé srdce pro mě nikdy nebolí. ; ; 2. Neproklínám tě, má růže, ani svou hanbu, ; (pouze) Devět let žehli postel, ; Devět vozů čisté pšenice, slámy ; Nech ji shnít, mé nevěrné dítě, v tvé posteli.