Kalman Tichy

* Rozsnyó, 31. října 1888 – † Budapešť, 23. října 1968 / spisovatel, malíř, muzeolog, etnograf; ; mladší bratr malíře Gyuly Tichyho (1879–1920). Studoval na svobodné škole Simona Hollósyho v Mnichově (1906), poté na Akademii výtvarných umění v Budapešti v letech 1907 až 1911. Jeho učitelem grafiky byl Viktor Olgyai. Jeho první grafiky byly vystaveny ještě během jeho studií na vysoké škole a jeho první texty byly publikovány v Rozsnyói Híradob. V letech 1923–1927 byl redaktorem Sajó Vidék, tehdejšího kolegy pražského maďarského Hírlapu. V roce 1927 mu vyšel samostatný svazek s názvem A négé évszak s jeho vlastními ilustracemi. V roce 1930 se stal vedoucím Městského muzea v Rožňavě a od roku 1934 se stal tajemníkem okresu Gömör Maďarského kulturního svazu Slovinska. Jeho spisy byly publikovány v maďarském Néplapu a maďarském Minervě v Bratislavě. V roce 1935 vydal monografii o Pelsőcovi (Od Filikéa k Pelsőcigu). Věnoval se také etnografickému výzkumu a sběratelství a jeho materiál je uchován v databázi Etnografického muzea. Zpracoval archivní pozůstalost Alberta Pákha. Vypracoval plán na záchranu památek, lidové kultury a lidového umění Gömöru. Jeho umělecké fotografie, kresby a obrazy bývalé Rožňavy mají dokumentární hodnotu. V letech 1938 až 1945 byly jeho spisy publikovány v Napkeletu, Pásztortűzu, Tüköru, Búváru, Forrásu a Új Magyar Múzeu. Jako člen KÉVE (Maďarského svazu výtvarných a užitých umělců) (1910–1945) byla jeho díla výtvarného umění publikována jedno po druhém. Významná jsou jeho převážně secesní grafická díla. Vydal sérii linorytů s názvem Příběhy z inkoustového skla. Jeho obraz Obléhání hradu Vraní nohy se stal majetkem Bratislavského muzea. Psal také povídky, romány a literární kritiku. Od roku 1948 žil se svou ženou v Budapešti.