Mahler Ede

* Cífer, 28. září 1857 – † Újpest, 29. června 1945 / orientalista, astronom, přírodovědec, archeolog, egyptolog, člen korespondent Maďarské akademie věd; ; Jeho otec, Mahler Salamon (1823–1895), byl rabínem v Cíferu. Jeho starší bratr Miksa byl učitelem na střední škole a mladší bratr Gyula lékařem. Rodina žila od roku 1873 v Bratislavě, kde Ede maturoval (v roce 1876). Poté studoval matematiku a astronomii na Královské uherské univerzitě v Budapešti, předchůdkyni dnešní ELTE, a na Vídeňské univerzitě, ale jeho zájem vzbudila i egyptologie a semitské jazyky. Doktorát získal v roce 1880. Mezi lety 1880 a 1886 pracoval na vídeňské observatoři astronoma Theodora Oppolzera, ale v roce 1885 byl jmenován asistentem Císařské a královské rakouské komise pro měření stupňů a v této funkci přispěl k triangulaci a mapování Rakousko-Uherské monarchie. Současně se zabýval i starověkými dějinami, které částečně souvisely s astronomickou chronologií. Později, díky svým matematickým a astronomickým znalostem, dokázal přesněji určit data mnoha událostí historického významu. Ve Vídni začal také studovat egyptský jazyk, ale ve studiu egyptologie pokračoval i po usazení se v Budapešti v roce 1896. V roce 1898 se stal soukromým učitelem egyptologie a asyriologie a zabýval se především dějinami starověkého Východu a chronologickými otázkami. V listopadu 1910 byl jmenován řádným profesorem a zároveň byla zřízena katedra starověkých dějin východních národů, kterou vedl. Katalogizoval egyptskou sbírku 541 předmětů patřících literárnímu vědci a akademikovi Zsoltovi Beöthymu, kterou dědicové nabídli k odkoupení pro univerzitu po smrti majitele (1922), ale nepodařilo se vybrat ani zlomek požadované částky, takže se sbírka nakonec v roce 1936 stala majetkem Uppsalské univerzity ve Švédsku. Mahler odešel do důchodu v roce 1928, ale na univerzitě učil dalších deset let a s pomocí dvou svých studentů, Aladára Dobrovitse a Vilmose Wessetzkyho, založil egyptskou sbírku Budapešťského muzea výtvarných umění, které bylo otevřeno v roce 1939. Jeho hlavní díla: Babylonie a Asýrie, 1906, Starověký Egypt, 1909, Starověké chronologické výzkumy, 1915.