Béla Šulán

* Rozsnyó, 21. dubna 1916 – † Budapešť, 26. srpna 1968 / lingvista, univerzitní profesor; ; Absolvoval gymnázium ve svém rodném městě. Univerzitní studia dokončil v Praze a Budapešti. Nejprve působil jako učitel na střední škole, poté jako kolega v MNM a poté ve Východoevropském vědeckém institutu. V roce 1950 působil jako výzkumník v Jazykově vědeckém ústavu Maďarské akademie věd a jako docent byl jmenován docentem na univerzitách v Budapešti a Debrecínu. V roce 1951 byl tajemníkem Prvního oddělení Maďarské akademie věd a v letech 1952 až 1958 vedl univerzitní a vysokoškolské oddělení ministerstva školství. V letech 1958 až 1963 byl profesorem na Ústavu slovanské filologie Univerzity v Debrecínu a v letech 1959 až 1963 byl také rektorem Univerzity Kossutha Lajose v Debrecínu. Od listopadu 1966 byl vedoucím vědeckým pracovníkem Národní společnosti pro hungarian studia. Zabýval se především gramatickými, maďarskou dialektologií a různými teoretickými a metodologickými otázkami. Svým slovněhistorickým a etymologickým výzkumem přispěl ke zkoumání maďarsko-slovanských jazykových vztahů, konkrétněji maďarských prvků české slovní zásoby. Redigoval: Lingvistické studie a jazyky (Bp., 1962), Slavica (slovanská ročenka Univerzity v Debrecíně, I–V., 1961-1965). ; ; Jeho hlavní díla: ; Ekonomicky relevantní místní jména v pohraničí Rozsnyó, 1943, ; Aspekty studia i-zés, 1951, ; K novému česko-maďarskému slovníku (Magyar Nyelvőr), 1954, ; Z maďarských prvků české slovní zásoby (Magyar Nyelv), 1956, ; K otázce výpůjček slov (maďarský Nyelv), 1961; Poznámky k tématu a členění gramatiky (In: Nyelvtani tanlúmik), 1961; Poznámky k sémantice, 1961; Doplňky ke studiu slovní zásoby slangu – zejména středoevropského slangu – 1961; K některým otázkám dvojjazyčnosti. Na základě poznatků o interakcích maďarsko-slovanské slovní zásoby, 1963; Nejstarší maďarské výpůjčky v polské slovní zásobě (Magyar Nyelv), 1964.