Krajský úřad

Župa však ukázala, jak moc pokročila s dobou, zejména výstavbou župního domu a věznic. Sídlo (dříve trinitářský klášter) bylo v troskách a věznice neodpovídaly potřebám. Župa jmenovala delegaci a 10. července 1826 se rozhodla nechat sídlo přestavět, aniž by to více zatěžovalo daňové poplatníky. Uvedla, že náklady na výstavbu ponesou župní řády z darů a že daňoví poplatníci budou povinni pouze zajistit dopravu. Aby daňoví poplatníci žijící v blízkosti Bratislavy nebyli přetíženi dopravou, bylo rozhodnuto, že náklady na dopravu potřebné podle odhadu budou rozděleny mezi všechny daňové poplatníky a že obyvatelstvo skutečně obsluhující dopravu bude kompenzováno plnou hodnotou dopravy, a to v prosinci 1839. 2. prosince bylo rozhodnuto postavit nejen župní dům, ale i věznice, které budou odpovídat novým potřebám, a to i na náklady šlechty. Dne 3. února 1840 bylo učiněno opatření k rozdělení 60 000 forintů mezi šlechtu župy, což se později ukázalo jako nesprávné, mezi dočasné přidělené prostředky. Dne 12. prosince 1842 byla doručena zpráva, podle níž byly na stavbu poskytnuty velké dary, jejichž celková výše však nebyla specifikována. Dne 26. května 1844 byla doručena zpráva, že stavební plány vypracované Feiglerem byly budapešťským stavitelem Hildem přezkoumány a shledány jako dobré. Podle ní by stavba stála 78 379 forintů a 28 krejcarů. ; 3. září 1844 byl za velké oslavy položen základní kámen župní věznice. Přítomni byli ve velkém počtu palatin země, národní úřady v Bratislavě a župní řády, doprovázené velkým vojenským doprovodem. Po obvyklých projevech, které pronesli hrabě Ferdinand Leopold Pálffy, hejtman župy, a Antal Kisfaludi Liptay, kanovník bratislavský, a István Szemrtnik, župní notář, se palatin „ráčil položit základní kámen do dutiny připravené vedle jihovýchodní základové zdi krypty pod vězeňskou kaplí, s obvyklými slavnostními obřady spolu se zakládající listinou“. Listina uvádí jména nejvyšších autorit, úředníků a soudců župy, počínaje králem. Během jednání se bušilo do hmoždířů, hrála hudba a nakonec notář poděkoval palatinovi za jeho vystoupení a obřad skončil. Náklady na stavbu župní radnice a věznic byly podrobně vypočítány na valné hromadě konané 23. září 1847. Podle nich činily stavební náklady obou budov 133 386 forintů 38 krejcarů, tj. 280 110 korun. V župním archivu a zejména v zápisech z valné hromady se nachází mnoho dalších, více či méně zajímavých, ale stále převážně místních usnesení. Jednu věc však badatel nenachází. Nenajdete zde žádné usnesení, z něhož by se dal vyvodit byť jen drobný střet mezi statkáři a bývalými nevolníky, a pravdu má jeden z veteránů tohoto kraje, Béni Bittó, který částečně na základě vlastních pozorování, částečně na základě dobových záznamů a ústního podání uvádí následující: „Šlechta kraje, s výjimkou hrabat Károlye Zichyho a Józsefa Pálffyho, byla celá aulová a silně ovlivňovala střední a nižší šlechtu, která ve svých politicko-stranických pozicích obsazovala župní úřady, a proto se liberální směr mohl v kraji povznést jen za cenu velkých bojů, ale k chvále šlechty, v otázkách vztahu mezi statkářem a nevolníkem, které spadaly do péče veřejných orgánů, až na velmi malé výjimky, byli dostatečně rytířští, aby se chránili před jakýmkoli vlivem, takže zde měl vrchní fiskál kraje, jakožto oficiální ochránce nevolníků, mnohem snazší a příjemnější práci.“ „Bylo to jako v každém jiném kraji a zavedení pozemkových zákonů z let 1832-36 (které všechny pocházely z pera Ferencze Feketeho,11 bývalého zástupce hejtmana a krajského komisaře) nebylo nikde v zemi provedeno tak rychlým tempem a v tak liberálním duchu jako v kraji Pozsony.“