Hrad Osgyán

Začátek 14. století – Poddanská vesnice Osgyán byla poprvé zmíněna v seznamu výběrčích desátků zaslaném římským papežem. – K neznámému datu postavil šlechtický rod Orlayů, který vesnici ovládal, opevněný objekt, který jim později sloužil jako feudální panství. Po roce 1440 – vojsko českého husitského žoldnéřského vůdce Jana Giskry, kterého do země povolala vdovská královna Alžběta, aby ochránil svého novorozeného syna, obsadilo rozsáhlá území ve střední a východní části Vysočiny. – V této době mohli čeští ozbrojenci obsadit i pevnost Osgyán. Mezi lety 1459–1462 – K neznámému datu armáda krále Matyáše Hunyadiho dobyla od Čechů znovu hrabství Gömör, včetně Osgyánu. Kolem roku 1462 – Hrad byl vrácen svému právoplatnému majiteli, rodině Orlayů. Kolem roku 1550 – Podle dobových údajů žil v pevnosti šlechtic Miklós Orlay, která byla vzhledem k blízkosti Turky okupovaného hradu Fülek neustále v nebezpečí nepřátelských nájezdů. – Podle jiného zdroje se rodina Orlayů (Orlleů) přestěhovala do Osgyánu až na konci 16. století. – Neexistují žádné zprávy o tom, že by Osgyán byl obléhán nebo obsazen Turky. 1590 – Podle dobových dokumentů získal János Bakos v tomto roce právo meče pro hradní panství Osgyán, což znamenalo, že mohl dokonce vynést rozsudek smrti nad svým nevolníkem, který žil na jeho pozemku a byl odsouzen k trestu smrti. Listopad 1604 17. – Generál Basta, který útočil z východu z Bratislavy, aby rozdrtil transylvánského šlechtice Istvána Bocskaiho, jenž povstal proti tyranské vládě habsburského císařského a královského rodu, dorazil do Osgyánu se svými dobře vybavenými žoldnéři v počtu asi 15–20 tisíc. Zde zaujal obranné postavení hajducký kapitán Balázs Németi, velel 4 tisícům hajduů a také 4 tisícům nevolnických vzbouřenců. Hajduové vykopali valy na okolních kopcích, ale většina z nich se bránila v nevolnické vesnici obehnané palisádovou zdí a na hradě Osgyán. Generál Basta vyslal do útoku celou svou armádu a bojem zocelení žoldnéři brzy zatlačili rebely zpět do hradu. Balázs Németi podnikl několik nájezdů se svými 500 muži, ale vždy byli zatlačeni zpět. Poté, co obléhatelé vyhodili do povětří věž opevněné budovy, oznámili uvěznění obránci – asi 400 lidí – svou kapitulaci. Ačkoli jim generál Basta slíbil milost, většina ustupujících vojáků byla krvežíznivými zahraničními žoldnéři povražděna. Vrchní velitel vzal přeživší pod přísnou stráž. Mezi nimi byl i hajducký kapitán Balázs Németi, který byl zraněn na levé paži a zajat. Na Bastovo nařízení byl oběšen za nohy, aby z něj vynutili doznání o tom, kde se nacházejí Bocskaiho vojska. Mučení bylo neúčinné, a tak císařská vojska pokračovala v pochodu na východ. – Balázs Németi byl popraven poslední listopadový den. I zde prokázal svou neochvějnou odvahu kapitán hajdúů, protože když byl odveden z tábora, aby byl odveden na popraviště, vytrhl katovi meč se svázanou rukou vpředu a divokými seky zabil několik žoldnéřů. Nakonec se pod údery císařských vojáků, kteří ho obklopovali ze všech stran, zhroutil a zemřel. Listopad 1607 – Žoldnéři generála Basty znovu zvítězili nad hajdúy v bitvě u Edelény-Besenyő, ale protože se jim nepodařilo dobýt město Kassa, které bylo hlavní základnou Bocskai, byli nuceni ustoupit do Prešova na zimoviště. 1631 – Po smrti předchozího náčelníka zastával baron István Orlay (Orlle) Karvai nejdůležitější královský úřad v župě Gömör až do své smrti v roce 1641. V tomto období si rod Orlayů již mohl nárokovat osady Osgyán, Szabadka, Csehbrézó, Karva a Lehota. -- Šlechtické rodiny Bakos, Korponay, Szakál, Vajna a baron Luzsénszky si mohly ve středověku nárokovat panství také. – Středověká pevnost byla s největší pravděpodobností v první polovině 17. století přestavěna ve stylu renesančních hradů z horské doby, které se v té době staly dominantními mezi bohatšími šlechtickými rodinami. Prosinec 1645 – Po uzavření Lineckého míru, který ukončil válku mezi sedmihradským knížetem Jiřím I. Rákóczim a habsburským císařem a králem, přísahal věrnost Ferdinandovi III. také zemský panovník Osgyánu Gábor Bakos. 1647 – Podle dekretu sněmu byla pohraniční pevnost posílena, aby odrazila náhlé útoky tureckých nájezdníků. 1666 17. října – Poté, co Gábor Bakos z Osgyánu zemřel v tento den bez mužského dědice, byly jeho majetky rozkládající se v několika hrabstvích, včetně hradních statků Osgyán a Cset, vráceny do správy komory. – Brzy je však získala rodina Géczyů z větve Leányág. 1678 27. září – V tento den zaútočili rebelové proti habsburskému císařskému rodu na opevněné šlechtické sídlo. O výsledku útoku se nedochovaly žádné informace, ale během října byli kuruci nuceni stáhnout se z celého okresu Gömör. 1681 – Aby se zabránilo opakovaným útokům kuruců, nařídil sněm posílení Osgyánu a Putnoku. – II. Během války za nezávislost Ference Rákócziho byl majitelem hradu Zsigmond Géczy, jehož dcera byla pozdější „slavná“ levočská běloška, neboli Julia Géczy, která se provdala za kuruckého kapitána Jánose Korponaye. Osgyánovy panství tak obohatilo i tuto rodinu. 18. století – Po neúspěchu kurucké války za nezávislost Rákócziho se budova vyhnula rozkazu habsburského císaře vyhodit do povětří uherské pevnosti. Na příkaz zde žijící rodiny majitelů hradu byla zrušena vnější obranná opatření {kamenné zdi a příkopy} a vnitřní jádro bylo také přeměněno na pohodlný barokní obytný palác. 1900 – V tomto období žili ve velké budově členové polské baronské rodiny Luzsénszky, kteří zde také uchovávali cenný archiv a obrazárnu. ; Mezi dvěma světovými válkami hrad obývaly orsorské jeptišky. Během druhé světové války utrpěl vážné škody, jeho interiér byl zničen a od 50. let 20. století se stal neobydleným. Obnova hradu začala v 70. letech 20. století, ale brzy byla přerušena. ; 3. října 2019 vyhořela celá střešní konstrukce hradu o rozměrech 40 x 40 metrů. Podle místních zpráv požár vypukl na několika místech najednou, takže není vyloučeno, že se jednalo o žhářství. Byly vypracovány různé plány na jeho rekonstrukci a využití, ale žádný z nich nebyl realizován. Pohnutý osud památky jasně dokládá fakt, že několikrát změnila majitele a byla dokonce i ve výstavbě. Je možné, že tento požár trvale zpečetil její budoucnost. ; Podobně zanedbaný stav vykazuje i zámecká zahrada, která se nachází vedle chátrajícího hradu a rovněž se těší ochraně. ; ; Popis: ; Ve vnitřní části obce Osgyán, na malém kopci tyčícím se nad ulicemi, stojí opevněná šlechtická budova, jejíž vnější vzhled se v průběhu minulých staletí výrazně změnil. Zatímco v 15. století, za dob šlechtického rodu Orlayů, českých husitů a turecké okupace, sloužil svým pánům spíše jako hrad, po válce se z něj stal pohodlný palác s prostornými, dobře vytápěnými místnostmi a světlými okny pro zde žijící šlechtice. S největší pravděpodobností byl v první polovině 17. století středověký hrad, který zde dříve stával, využit (reformován nebo zbořen?) k výstavbě dominantního horského renesančního hradu, který nesl jeho charakteristické znaky. Jeho vnější vzhled byl tedy určen sgrafitovou omítkou, prostornými okny a zdobeným cimbuřím, zatímco uvnitř sloužily pohodlné, dobře vytápěné místnosti členům pánské rodiny. Vzhledem ke špatné veřejné bezpečnosti té doby – tureckým nájezdům, bujarým žoldnéřům – byla samozřejmě postavena i vnější obranná opatření (kamenná zeď se střílnami a suchý příkop), která se však po válce stala zbytečnými, a tak byla zbořena. Poté byl k vidění pouze čtvercový, vícepodlažní vnitřní obytný blok, silně přestavěný v barokním slohu, zatímco vnější obranná díla zmíněná v historických kronikách mohla být odhalena pouze archeologickým výzkumem.