Zámek Esterházy a zámecký park, Szered

Šlechtické sídlo, které sloužilo jako pohodlné obydlí, bylo postaveno na hradbách pohraničního hradu ze 16. století, zatímco základy raného kamenného hradu ze 13. století byly archeology odhaleny na hradním nádvoří. Ačkoli se historici stále přou o době založení hradu Sempte, pravděpodobně jej založil král Štěpán jako jeden z hradů chránících horské oblasti před útoky ze Západu. Samotné centrum - na základě celostátně známých archeologických vykopávek - mohlo být hliněným hradem z trámů, vyplněných zeminou, s přihrádkovou konstrukcí. Po něm však dosud nebyly nalezeny žádné stopy. Jeho geografická poloha byla odůvodněna skutečností, že tento úsek řeky Váh měl nejvýhodnější možnost překročení, kterou musela posádka udržovat pod kontrolou. Hrad Sempte je poprvé zmíněn v kronice o králi Šalomounovi z roku 1074 jako místo, kde poražený vládce v bitvě u Mogyoródu překročil řeku Váh na cestě do Bratislavy. Nejstarší zmínka o hradu Sempte v dochované listině pochází z roku 1177. Podle jiných údajů je struktura ostatních hradů z doby Árpádovců stejná, takže známe „kuriálního comese“, poručíka, hradní lid a pozemky patřící k hradu. V „Váradi Regestrum“, cenném dokumentu středověku, je hrad Sempte a jeho obyvatelstvo zmíněno v souvislosti s několika soudními spory z roku 1221. Tatarská invaze, která se přehnala zemí, pravděpodobně zničila dřevozemní hrad v roce 1242, jehož pozemky se během obnovy země postupně dostaly do soukromých rukou. Podle údajů z roku 1261 bylo panství Sempte darováno šlechtici jménem „Trusleph“, po jehož smrti jej zdědil jeho bratr „Liupold“. Noví majitelé pravděpodobně postavili čtvercový kamenný hrad, jehož základní zdi byly vykopány archeology. Tak vzniklo panství hradu Sempte, zatímco ostatní pozemky, které k němu dříve patřily, se sloučily s okolními hrabstvími. Na začátku 14. století byli i místní statkáři nuceni vzdát se oligarchovi Mátému Čákovi, který z Trenčína vytvořil obrovské soukromé panství a zaměstnával převážně nižší šlechtu k ozbrojené službě. V září 1317 vedl král Karel Robert tažení proti nejmocnějšímu pánovi provincie, Mátému Čákovi, který vládl z Trenčína. Během něj překročil Dunaj u Ostřihomi a poté postoupil k řece Váhu, kde se u Sempt spojil se svým spojencem, císařem Svaté říše římské Fridrichem Habsburským. Neexistuje žádný písemný záznam o tom, že by královské vojsko obléhalo hrad Sempty, který byl pod kontrolou Čáků. Panovník se se svými vojsky vrátil a na konci měsíce bojoval o silný hrad Komárom, kterému rovněž vládli Čákové. Nakonec se v roce 1321, po smrti barona Mátého Čáka a dobytí hradu Trenčín, dostalo do rukou panovníka i Sempty. O dva roky později se toto hradní panství stalo majetkem syna šlechtice Ábraháma „Verese“ Majnolta a krátce nato se dostalo pod jurisdikci královského ispanátu v Bratislavě. Podle písemných pramenů zastával v roce 1326 funkci hradního hejtmana mistr Felicián z rodu Záhů. Byl to ten šlechtic, který o čtyři roky později napadl královskou rodinu mečem ve Visegrádu a jeho rodina za jeho činy zaplatila strašlivou cenu. V roce 1387 uzavřel král Zikmund Lucemburský v Sempte dohodu se svými příbuznými, moravskými markrabaty Jodokem a Prokopem, o správě panství do jejich zástavy. Baroni Máté a Imre Pálóczi získali hrad a všechny k němu patřící poddanské vesnice do zástavy v roce 1426 za 10 600 zlatých forintů. Později si ho mohl nárokovat jako svůj baronský rod Rozgonyiů, který v mužské linii vymřel smrtí Štěpána v roce 1523. Jelikož však šlechtic ještě žil, se souhlasem panovníka uzavřel se svým zetěm Andrásem Báthorym dědickou smlouvu. Do jeho vlastnictví se tak mimo jiné dostalo i hradní panství v Sempte. Pán András Báthory se v občanské válce, která vypukla mezi oběma znepřátelenými králi, postavil na stranu Jánose Szapolyaiho, takže král Ferdinand Habsburský, který zvítězil na Vysočině, mu hrad a řadu poddanských vesnic, které mu sloužily, zabavil. V roce 1530 Ferdinand Habsburský, který zbohatl na důlních zástavbách ve středověkých Uhrách a svými funkcemi se vypracoval až na královský dvůr, daroval hradní panství Sempte rodině Thurzóů, kteří zbohatli na důlních zástavbách ve středověkých Uhrách a svými funkcemi se vypracovali až na královský dvůr. Podle dobových záznamů si jej mohl nárokovat vůdčí osobnost šlechtického rodu Elek Thurzó. Po roce 1596 byl na příkaz velkostatkáře Szaniszlóa Thurzóa středověký hrad obehnán ochranným pásem čtyř italských bašt v souladu s tehdejšími nejmodernějšími vojenskými zásadami, který byl obehnán širokým příkopem. Moderní pohraniční hrad tak dokázal úspěšně odolávat tureckým nájezdníkům, kteří se v oblasti objevovali stále častěji. V roce 1600 byl pořízen soupis vybavení Sempte, které bylo majetkem šlechtického rodu Thurzó, což nám dává představu o stavu pohraničního hradu. Posádka pohraničního hradu Sempte v zimě roku 1605 dobrovolně otevřela bránu hajdukům ve službách transylvánského šlechtice Istvána Bocskaiho, který vztyčil prapor povstání proti tyranské autokracii Habsburského rodu, a totéž učinila i vojskům transylvánského knížete Gábora Bethlena, který v roce 1619 táhl. Poté, co v roce 1639 vymřel bohatý rod Thurzóů – dědictvím? – hrad získala rodina Esterházyů, která habsburskému císaři sloužila s bezpodmínečnou loajalitou. V té době byl znovu proveden soupis majetku hradu. K neznámému datu byly na příkaz rodiny Esterházyů západní a jižní křídlo pohraničního hradu přeměněny na vícepatrovou barokní zámeckou budovu. Vzhledem k tomu, že knížecí rod Esterházyů byl považován za bezpodmínečného zastánce habsburského císařského a královského rodu, opevnění v jejich držení uniklo nařízení z roku 1701 o vyhození uherských hradů do povětří. Poslední vojenské události jej postihly během Rákócziho války za nezávislost, poté však bez boje padl do rukou kuruců. Po roce 1711 byl vrácen rodině Esterházyů, kteří na příkaz zemského pána Józsefa kolem roku 1740 zbourali vojenské opevnění obklopující hradní budovu, zasypali vodní příkopy a na srovnané ploše vytvořili rozsáhlý park. Podle dobového záznamu byla na počátku 19. století zbořena i strážní věž starého hradu. Blok pohodlného šlechtického hradu byl naposledy přestavěn v roce 1840 podle tehdy převládajícího klasicistního vkusu. V této podobě je k vidění dodnes. Během archeologických vykopávek, které začaly na začátku 90. let 20. století, byly v zámeckém parku odkryty základové zdi raně středověké pevnosti.