Víla Ilona

Víla Ilona je jednou z nejznámějších postav čalóközské mytologie – samotný čalóköz se nazýval Vílí zahrada, Zlatá zahrada a „dříve v něm žily víly“. „O vílách se obecně vypráví a jménem se jim říká jen víla Ilona. Vypráví se, že jednou navštívila Csallóköz a plavala po Dunaji v podobě labutě. Když byla tato krajina tak krásná, že se jí říkalo Zlatá zahrada, obývalo ji v té době mnoho víl a ostrovy velkého Dunaje byly jejich oblíbenými místy zábavy, nikdo jiný na ně nemohl vstoupit, ledaže by se to stalo nějakým podivuhodným magickým uměním, nebo pokud se někomu obzvlášť líbilo, vzali si ho s sebou do svých vodních paláců víl a vzali si ho do služeb. V jejich příbytcích bylo nevýslovné světlo a krása, všechno se třpytilo zlatem a diamanty, ony samy se mezi ostatními lidmi objevovaly v podobě sirotčích dívek a kdokoli jim prokázal dobro, byl tisíckrát odměněn. Jejich podvodní panství se rozprostíralo daleko a široko a sahalo až pod moře. Kohokoli k nim přišli, podrobily těžkým zkouškám, a pokud jim projevily pevnou věrnost, zahrnuly je laskavostí, ale jen zřídka vydržely dlouho, chladně vrženy zpět do bídného života. Jeden se probudil do bídného pasteveckého stavu a nikdy se to nedozvěděl.“ jak se odtamtud dostal. — Ty víly už tady dole neexistují. Vystoupily ke hvězdám, a pokud existují, nepřicházejí do styku se smrtelnými lidmi, protože jsou vždy zlejší.“ – napsal Csaplár Csallóközi, zejména ve své studii s názvem Lidové zvyky Podunajsko-szerdahelské oblasti, od níž a z níž ji jako údaje do maďarské mytologie zahrnul i Arnold Ipolyi.