Státní vlajka Nagymegyeru
Socha, pomník, pamětní deska
Místní úřady se otázkou státní vlajky zabývaly již 2. prosince 1938, která byla určena pro Nagymegyer. Tápiógyörgye. Osada v Pešťanské župě. K tomu nakonec nedošlo, protože na přelomu let 1938/39 oslovila rada kasina v Kelenvölgyi obyvatele Nagymegyeru s nabídkou, kterou přijali. Na základě toho se 23. února 1939 obrátila na soudce Nagymegyeru Antala Osvátha. Požádal, aby byl pro obec Nagymegyer bezplatně vypracován návrh podstavce státní vlajky, na základě čehož si obec nechala podstavec připravit z veřejných darů. Slavnostní inaugurace státní vlajky se konala 4. června 1939. O jejím průběhu informoval výkonný ředitel „Národního výboru pro vysoce uznávané národní vlajky“. Z jeho zprávy vyplývá, že se akce zúčastnila delegace téměř 40 lidí z Kelenvöly. Mezi významnějšími hosty patřili Mihály Végh, výkonný ředitel Velkého výboru, Kálmán Füssy, poslanec parlamentu z Horní vysočiny, a József Berky, výkonný předseda kasina. Hosty u slavnostní brány přivítal soudce Géza Németh, vrchní notář István Nemes, prezident EMNP Gábor Nagy a představitelé obou kostelů, reformovaný kněz Sándor Fekets a katolický jáhen József Marczy. Odtud dav pochodoval s vlajkou ke dvěma kostelům ve městě a na Náměstí hrdinů a nakonec ceremoniál pokračoval u základů, kde byla vlajka nesena. Projevy pronesli vedoucí hostů a hostitelů, stejně jako ředitel školy Pál Hencz. Kulturní program zajistili studenti obou církevních škol a římskokatolický sbor. Akce byla zakončena zpěvem kázání. Na patě stožáru je pamětní deska věnovaná deportovanému a vysídlenému maďarskému obyvatelstvu Nagymegyeru od roku 1996.