Trenčianský hrad

Současný Trenčínský hrad se tyčí nad údolím Váhu na vápencovém útesu Hradného vrchu (Mářího vrchu) v srdci města Trenčína. Hrad s poměrně rozlehlou rozlohou je relativně dobře zrestaurován. Hradní vrch je ze tří stran velmi strmý, pouze v jižní části je mírnější. Hrad je charakteristickou památkou nejen města Trenčína, ale i celého středního Pováží. Hrad je součástí Trenčínského muzea, založeného v roce 1877, které v Borbálově paláci představuje život středověké šlechty, její mobiliář, tehdejší zbraně v hradě a v Lajošově paláci pravěké nálezy a etnografickou minulost oblasti. V hospodářské budově byla zřízena galerie. Nejstarší zprávy o výstavbě bašty na hradním vrchu pocházejí z 11. století za dob Arpádovců. Hrad odolal tatarskému útoku za vlády Bély IV. Po vymření dynastie Árpádovců se mladý král Máté Čák usadil v Trenčíně, kde také postavil palác pro hrad a také nechal výrazně rozšířit a přestavit baštu z 11. století, která se nazývala Mátého bašta. Po smrti Máté Čáka patřil hrad od roku 1321 Karlu Robertovi, který zde v roce 1335 jednal s českým a polským králem. Za vlády Ludvíka Velikého byl horní hrad posílen a hradní palác přestavěn. Ludvík Veliký zde v roce 1362 jednal se Zikmundem Lucemburským o sňatku dcery Ludvíka Velikého, Marie Zikmundové. Jelikož se Zikmund jako český král dostal do konfliktu s husity, opevnil trenčínský hrad v očekávání útoku Uher. V této době byl postaven Borbálský palác a hradní kaple, což naznačuje, že Zikmund Lucemburský daroval hrad své ženě Borbále. V roce 1431 hrad neúspěšně obléhali husité. Po smrti Alberta Habsburského se na hradě usadil János Giskra, který se v roce 1462 dohodl s Matyášem Hunyadim, a tak se hrad vrátil do královských rukou. Matyáš však hrad zastavil. Zástavu zaplatil až István Szapolyai v roce 1477. Podle legendy byla v této době postavena hradní studna. Po Istvánu Szapolyai se majitelem hradu stal jeho syn János, ale po Ferdinandově korunovaci byl hrad obléhán. 30. června 1528 hradní stráž hrad vzdala císařskému generálovi Katzianerovi. Během obléhání byl hrad značně poškozen a jeho opravy provedla rodina Illésházyů, kteří se od roku 1586 stali dědičnými ispány Trenčínské župy. Turci Trenčín vypálili, ale o obléhání hradu se nepokusili. Během Rákóczyho povstání byl Trenčín v letech 1704 až 1708 pod nadvládou kuruců, kteří o něj 3. srpna 1708 přišli po bitvě, která skončila těžkou porážkou. 11. června 1790 hrad vyhořel, poté začal chátrat a jeho vybavení bylo odvezeno rodinou Illésházyů (mnoho kusů je nyní ve vlastnictví nedalekého Trenčínského muzea). Na konci 19. století byl hrad zakonzervován, aby se zabránilo dalšímu chátrání. V roce 1905 ruiny získalo město Trenčín a po první světové válce je spravoval Československý turistický spolek. Hrad je od roku 1952 památkou 1. kategorie, takže stále probíhají rekonstrukce. Tomu vděčí za svůj současný dobrý stav. Galerie a expozice zbraní Trenčínského muzea se nacházejí v hradbách hradu, který je považován za jednu z nejznámějších památek na Slovensku, a v létě se zde konají středověké hradní hry.