Tradiční ovocné stromy

Součástí tradiční stravy je konzumace ovoce. V průběhu staletí se staré odrůdy dobře přizpůsobily místním půdním a klimatickým podmínkám, proto se jejich pěstování doporučuje i dnes a pravděpodobně by bylo zapotřebí mnohem méně chemických prostředků. Jablka lze považovat za nejrozšířenější ovocný druh a bylo známo mnoho místních odrůd, jako například Bőralma, Panyikalma, Jonatán atd. Také se na zimu uchovávaly zabalené do slámy. Hrušeň je zmíněna již v tzv. 2. Zoborském listu vydaném v roce 1113 v okolí Nitry. Bodok má dodnes velký kult (hruška Arpára írő, hruška Hermán, hruška Piros bélő, hruška Télikörte atd.), používaly se jak k čerstvé konzumaci, tak pozdní odrůdy vhodné k tomuto účelu sloužily jako zimní zdroj vitamínů, ale také k výrobě pálinky. Švestky se používaly k výrobě marmelád, sušených švestek a pálinek, nejznámějšími odrůdami byly Hosszúszemő, Gömbölyő, Sárgaszemő, Duráncai, Besztercei atd. Často se pěstovaly žluté meruňky (jejich stromy se dožívaly mnohem více než ostatní odrůdy) a podzimní meruňky (ty například patří mezi hlavní stromy vinice), třešně (na dvorech, na vinici), vlašské ořechy (byly oblíbené v pečivu a koláčích). Moruše (zde „ostružiník“), která byla jinde poměrně vzácná, se stala jednou z nejrozšířenějších dřevin, protože tento druh doprovázel všechny pohraniční cesty (Öreg Pogrányi út, Lázaki út, Bábindal út, Szőlőhegyi út). Podle našich znalostí chov bource morušového podpořil její pěstování v tak velkém měřítku, ale konzumovala se také čerstvá nebo se z ní vyráběla pálinka. Na viničním kopci najdeme ještě několik jeřábů, které jsou velmi ceněné (téměř každý strom plodí jiný druh plodů!), jedly se čerstvé po zhnědnutí, ale používaly se i k výrobě pálinek. Podobně se na viničním kopci čekalo na mírné prokvašení plodů mišpulových keřů (zde „muskoja“). Dnes se šíří stále více moderních druhů a vtrhly i vzácné exempláře fíků, kiwi, granátových jablek a nyní i pistácií.