Thomas Mauksch

* Késmárk, 20. prosince 1749 – † Késmárk, 10. února 1832 / Evangelický pastor, přírodovědec a tatranský badatel, učitel, obchodník; ; Vystudoval gymnázium ve svém rodném městě, poté studoval teologii a přírodní vědy na univerzitě v Lipsku. V letech 1776 až 1784 učil na gymnáziu v Késmárku. V letech 1784 až 1802 byl evangelickým pastorem nejprve v Bártfě a poté od roku 1786 v Nagyszalóku. V Nagyszalóku začal obchodovat s vínem a v roce 1802 se učitelství definitivně vzdal a přestěhoval se zpět do Késmárku, kde se zabýval pouze obchodem s vínem. Kromě své práce zkoumal historii, přírodní podmínky, minerály a horniny své rodné země a studoval Tatry. Často chodil na túry v Tatrách a pokoušel se zdolat vrchol Lomnice. Na těchto cestách několikrát doprovázel známé zahraniční cestovatele, přírodovědce a vojenské důstojníky (např. Roberta Townsona, Görana Wahlenberga, Pála Kitaibela, Jánose Asbótha, Gergelyho Berzeviczyho, Istvána Csákyho). Csáky měl v Tátrafüredu lovecký zámek, kde se mohli hosté ubytovat. Tamás Mauksch se stal důkladným a uznávaným znalcem flóry Spisské a Tater a s Kitaibelem úzce spolupracoval i při práci na jeho díle Descriptiones et icones plantarum rariorum Hungariae, takže není náhoda, že mezi uvedenými spolupracovníky nacházíme i Maukschovo jméno. Sám Tamás Mauksch napsal několik děl v latině a němčině, ale ta zůstala v rukopise (nejvýznamnějším z nich je Wegweiser durch die Zipser karpathischen Alpen, které Károly György Rumy připravil k tisku již v roce 1826, ale nakonec nebylo vydáno a rukopis byl uložen do rukopisné sbírky Maďarské akademie věd, kde uvedl 1508 druhů rostlin). Mezi lety 1794 a 1832 si také vedl deník s botanickými a meteorologickými pozorováními, ale ani ten nikdy nespatřil světlo světa, čerpali z něj pouze jeho životopisec Sámuel Weber a János Lipták (1889–1958), který napsal monografii o kesmárském lyceu (Geschichte des evang. Distriktual-Lyzeums A. B. Kesmark, 1933). V letech 1911 až 1944 působil jako učitel na kesmarském lyceu a v letech 1941 až 1944 jako ředitel Institutu pro výzkum vlastního dědictví (Institut für Heimatforschung), který zde sídlil. Maukschovu památku uchovávají také dva zeměpisné názvy: Maukschova jáma na úbočí vrchu Nagyszalók a Maukschské jezero v údolí Kesmark. 8. září 1901 byla na jeho počest v kostele v Kačaslomnici umístěna pamětní deska.