Tivadar Rombauer

* Levoča, 27. ledna 1803 – † Nový Budí–Davenport, 12. listopadu 1855 / hutní inženýr; ; Dětství prožil v Prékopě v Turócké župě a základní vzdělání dokončil soukromě. V roce 1811 nastoupil na gymnázium v Levoči, ale v roce 1822 s vynikajícím prospěchem absolvoval evangelické lyceum v Selmecbányi. V Selmecbányi získal v roce 1825 diplom báňského inženýra na Báňské akademii. Praxi zahájil v Rohoncích, poté pokračoval jako ředitel kamencových hutí na panství hraběte Schöborna poblíž Munkácse. Později se také zasloužil o rozvoj železáren; v letech 1829–1832 byla pod jeho vedením postavena vysoká pec v Selesztó, kde se vyrábělo surové železo a také umělecké odlitky. Po delším pobytu v zahraničí se v roce 1843 stal čelním představitelem Rimai Coalitio a v této pozici provedl rozsáhlou modernizaci a rozvoj infrastruktury, díky čemuž se v krátké době výrazně zvýšila produkce. Z jeho iniciativy byl v roce 1845 v Rimaszombatu založen Gömöri Vasművelő Egyesület, jehož cílem bylo zřídit rafinerii železa provozovanou společně hutními podniky existujícími v Gömöru. Hrál významnou roli při založení Ózdských železáren. V roce 1848 byl vedoucím průmyslového oddělení na ministerstvu zemědělství, průmyslu a obchodu, ředitelem Národní zbrojovky zřízené v Pešti a ústředním správcem záležitostí výroby munice. Po pádu Pešti v lednu 1849 přemístil svou továrnu do Oradey. Po pádu války za nezávislost emigroval – za dobrodružných okolností – do Severní Ameriky a na jaře 1850 se usadil v New-Bude, maďarskou městečku poblíž Davenportu. Chtěl se také zabývat železářstvím a těžbou v Americe, a za tímto účelem dokonce cestoval do Jižní Ameriky. Nakonec se začal věnovat zemědělství, ale tento monotónní život shledával obtížným. V posledních letech byl redaktorem německých novin Der Demokrat vydávaných v Davenportu. Z manželství se svou sestřenicí Bertou Rombauerovou měl deset dětí (pět dívek a pět chlapců).