Tivadar Duka

* Dukafalva, 22. června 1825 – † Bournemouth, 5. května 1908 / lékař, armádní kapitán, čestný člen Maďarské akademie věd; ; Střední školu dokončil v Sárospataku a Eperjesu a práva studoval na Pešťské univerzitě. V roce 1846 složil advokátní zkoušku, v letech 1848/49 byl nejprve kreslířem na ministerstvu financí, poté generálporučíkem a později kapitánem v armádě. V této funkci byl tajemníkem Artúra Görgeiho a důstojníkem velitelské gardy. Po kapitulaci Világosu uprchl z ruského zajetí a žil v exilu v Drážďanech, Paříži a poté v Londýně. V Londýně získal v roce 1853 lékařský titul, jako první maďarský. Od roku 1854 se stal vojenským lékařem britské armády v Bengálsku, později hlavním lékařem jedné z oblastí a začal se hlouběji zabývat Indií. V různých maďarských novinách (Vasárnapi Újság, Budapesti Szemle) publikoval poučné články o zemi, jejích zvycích, přírodních a klimatických podmínkách. V Kalkatě se setkal s funkcionářem Asijské společnosti Bengálska, Rádzsou Rádzsendralálou Mitrou, který se stal nástupcem Sándora Csomy Kőrösiho (1784–1842) jako tibetolog a orientalista ve Společnosti. Duka Tivadar se začal zajímat o Kőrösiho dílo a v průběhu let shromažďoval dokumenty týkající se něj a jeho odkazu. Sbírku, doplněnou o asi tisíc dalších cenných předmětů shromážděných ve Východní Indii, daroval Maďarskému národnímu muzeu v Budapešti a Transylvánskému muzeu v Kluži. Od roku 1874 žil v Londýně a většinu svého času věnoval zpracování Kőrösiho odkazu. Jeho kniha o něm (Život a dílo Alexandra Csomy de Kőrös, 1885, Londýn – vyšla též maďarsky pod názvem Kőrösi Csoma Sándor dolgozatai v Budapešti v roce 1885) je základním pramenem pro badatele Kőrösi. Maďarská akademie věd jej v roce 1863 zvolila členem korespondentem a v roce 1900 čestným členem.