Titius Pius Vendel

* Jászó, 23. října 1801 – † Pirano, 20. prosince 1884 / Premontrejský mnich, apoštolský zpovědník, algolog, zoolog; ; Členem premontrejského řádu se stal v roce 1823 a v roce 1828 byl vysvěcen na kněze. Působil jako učitel latiny v Levoči, Aradu a poté v Kézdivásárhely. Psal a kázal v mnoha jazycích (maďarsky, německy, slovensky, česky, rusínsky, chorvatsky), proto byl povolán jako táborový kaplan a sloužil v pěším pluku Leiningen-Westerburg v Přemyslu a poté od roku 1846 v Dalmácii. Studoval faunu a řasy Jaderského moře a pobřeží a vytvořil rozsáhlou sbírku. Nalezl 64 druhů řas, které se dříve v literatuře neobjevovaly, ale sám je nepublikoval, takže není nikde uveden jako jejich objevitel. V letech 1850–1851 pracoval v Aradu, poté byl povolán zpět do služby. V srpnu 1852 ho jeho nadřízený jmenoval apoštolským zpovědníkem a poté armádu definitivně opustil. V roce 1854 se usadil ve Spalatu a pokračoval ve svém výzkumu, poté byl od roku 1856 opatem v Levském. Později se vrátil do Dalmácie a žil tam až do své smrti. Několik mořských živočichů, které objevil, bylo po něm pojmenováno. Vzorky ze své sbírky daroval téměř všem evropským univerzitám.