Tamás Tarnoczy

* Hőlak, 15. ledna 1915 – † Budapešť, 14. září 2007 / fyzik, akustik ; ; Po první světové válce se s rodiči přestěhoval do Budapešti, kde v roce 1933 dokončil středoškolské vzdělání a získal učitelský certifikát v matematice a fyzice na Univerzitě v Segedínu. V roce 1940 se stal odborným asistentem Zoltána Baye na Technické univerzitě v Budapešti a v roce 1943 získal doktorát z akustiky na Univerzitě věd a technologií Pázmány Pétera pod vedením pozdějšího nositele Nobelovy ceny György Békésyho. Od té doby se věnoval především akustice. V roce 1949 založil v rámci Ústředního výzkumného ústavu fyziky Maďarské akademie věd Výzkumnou skupinu pro akustiku a ultrazvuk. Jeho zájmy se zaměřovaly na výzkum řeči. Jeho výzkumné výsledky v oblasti ultrazvukových zónových čoček, akustiky prostor a zvuku řeči mají mezinárodní význam. V roce 1971 zorganizoval několik akustických konferencí a mezinárodní akustický kongres v Budapešti, kterého se sešlo 1 500 odborníků. Publikoval téměř 450 článků v maďarštině a cizích jazycích a byl autorem, spoluautorem a editorem 19 knih. ; ; Jeho hlavní díla: ; Fyzikální akustika, 1945; Architektonická akustika, 1948; Fyzikální akustika, 1963; Ultrazvuk, 1963; Akustický design, 1966; Hudební akustika, 1982; Zvukový tlak – Hlasitost – Hluk, 1984; Prostorová akustika I-II., 1986; Úvod do hudební akustiky, 1991.