Stephen Lumnitzer

* Selmecbánya, 4. dubna 1749 – † Bratislava, 11. ledna 1806 / lékař, botanik, lékárník ; ; Datum a místo jeho narození byly dlouho předmětem debat, některé zdroje uvádějí Besztercebányu a rok 1740 (např. MÉL, Zoltán Gombocz), zatímco podle Szinnyeiho se narodil v roce 1747. Studium zahájil v Selmecbányi a medicínu studoval v Jeně, Halle, Vídni a Nagyszombatu. Lékařský titul získal v Nagyszombatu v roce 1777 jako student Józsefa Jakaba Winterla. Poté byl na stáži nejprve v Bratislavě (v letech 1777–1785), poté v Szentgyörgy a Bazinu (1785–1791). V roce 1791 se trvale usadil v Bratislavě, založil rodinu a stal se hlavním lékařem města. Během napoleonských válek se stal obětí epidemie tyfu. Kromě lékařské práce se zabýval především botanikou a flórou Bratislavy a jejího okolí. Objevil několik nových druhů rostlin, počet druhů, které popsal, se blížil 1300 a jeho herbář se stal majetkem Maďarského muzea přírodní historie. Z materiálů svého herbáře týkajících se bratislavské oblasti sestavil a v roce 1791 v Lipsku vydal dílo Flora Posoniensis exhibens plantas circa Posonium sponte crescencentes; secundum systema sexuale Linneanum digestas. Jednalo se o první dílo v tehdejší Uhersku, které zpracovalo celou flóru dané oblasti, a to jak cévnaté, tak kryptogamní rostliny. Jeho důkladnost dokládá fakt, že obsahuje přibližně 80 procent flóry regionu známé dnes. Jeho jméno nese několik druhů rostlin. Jeho vnuk, Sándor Lumniczer (1821–1892), byl také lékařem a jedním z nejvýznamnějších maďarských chirurgů druhé poloviny 19. století.