István László Endlicher

* Bratislava, 24. června 1804 – † Vídeň, 28. března 1849 / botanik, historik, univerzitní profesor, rádce královské vlády; ; Jeho otec byl János Endlicher, moravský lékař z Bratislavy, a matka Julianna Janusch. Školní docházku zahájil ve svém rodném městě, poté studoval filozofii a teologii na arcibiskupském semináři ve Vídni. V roce 1823 získal doktorát z filozofie na Pešťské univerzitě. V roce 1828 byl zaměstnán ve vídeňské dvorní knihovně, kde se zabýval starověkými latinskými klasiky, středověkými latinskými autory, čínštinou (napsal první čínskou knihu v němčině) a maďarskými historickými prameny. Vydal dvě právnické knihy z Admontského kodexu154 z doby Štěpána I. Jeho zájem se stále více obracel k botanice. V roce 1836 se stal správcem botanické sbírky Vídeňského dvorního muzea přírodní historie. Jeho nový rostlinný systém se setkal s všeobecným uznáním. ; Ačkoli Endlicherův systém vycházel z mylných předpokladů ohledně růstových vzorců různých druhů vegetace, organizoval nižší cévnaté čeledi relativně moderním způsobem a byl po určitou dobu obecně přijímán na evropském kontinentu. Ve svém díle Genera Plantarum… (Rody rostlin seskupené v přirozeném řádu) představil svůj systém, v němž rozdělil rostlinnou říši na thallofyty (koloniální rostliny, včetně řas, hub a lišejníků) a cormofyty (stonkové rostliny, včetně řas, kapradin a semenných rostlin). V roce 1840 byl jmenován profesorem botaniky a ředitelem botanické zahrady na Vídeňské univerzitě. Byl členem rakouského a německého parlamentu. Deset let měl téměř každodenní přístup k císaři Ferdinandovi V., a proto nesympatizoval s revolučními myšlenkami roku 1848. Kvůli akcím protihabsburské mládeže uprchl z Vídně a vrátil se až koncem podzimu 1848. Kvůli jeho výzkumu maďarských historických pramenů ho však soud obvinil z promaďarského smýšlení. Jeho skromné finanční prostředky byly vyčerpány nákupem botanických sbírek a knih a vydáváním vlastních i cizích spisů, takže se v zoufalství otrávil strychninem. Svou cennou knihovnu a rostlinnou sbírku předtím daroval státu. ; ; Jeho hlavní díla: ; Anonymi Belae Regis notarii de gestis Hungarorum liber, 1827, ; Flora Posoniensis, 1830, ; Genera plantarum secundum ordines naturales disposita, 1838–1840, ; Grundzüge einer neuen Theorie der Pflanzenzeugung, 1838, Iconographia generum plantarum, 1838–1840, ; Rerum Hungaricarum Monumenta Arpadiana, 1849.