Socha krále Matyáše v Sajógömöru

„Král Matyáš je spravedlivý; ; Král Matyáš miloval žerty nade vše, ; Král Matyáš vstává a ukazuje směrem k vinici. ; Hle, dělník pracoval, zatímco naši páni se bavili, ; Neměli bychom je nahradit, aby se mohli bavit?“ ; ; Těchto několik řádků lze přečíst na jedné straně podstavce bronzové sochy krále Matyáše v Sajógömöru, která ho zobrazuje s motykou. Na druhé straně lze přečíst následující: „Postaveno veřejností Sajógömöru v roce 1912 z iniciativy ředitele a učitele Lajose Bogára z veřejných darů.“ ; ; Z nesčetných Matyášových pomníků je tato bronzová socha nejznámější a nejoblíbenější pro nás, obyvatele „Gömörországu“. Je to velkolepé dílo Barnabáse Hollóa, zobrazující spravedlivého krále s motykou. ; ; Socha stojí uprostřed obce, před jihozápadním vchodem do zdi luteránského kostela na hlavní ulici, venku v parku. Bronzová socha v celé délce, stojící na nízkém podstavci ve tvaru pyramidy, je dílem sochaře Barnabáse Hollóa (1865-1917) a byla postavena v roce 1914. (Sbírka začala v roce 1912, socha byla dokončena v roce 1913 a na současném místě byla postavena v roce 1914.) Dílo, postavené z veřejných darů, je svého druhu jedinečné, protože zobrazuje známého vládce nikoli v královském oděvu, ale s motykou v pravé ruce. To zjevně odkazuje na legendu, podle které král Matyáš nechal arogantní pány, kteří nerespektovali tvrdou práci prostých rolníků, celý den okopávat na svahu a dával jim pouze jejich vlastní jídlo: chléb a červenou cibuli. Podle legendy se tato událost odehrála právě zde, v Gömöru. Možná byla právě tato motyka zachráncem sochy, jelikož po Trianonu se sochy zobrazující maďarské vládce, politiky atd. uvízlé za hranicemi téměř bez výjimky staly obětí protimaďarského vzteku nástupnických států. Naproti tomu „motykářský“ král Matyáš mohl zůstat na svém místě jak během prvního Československa po roce 1918, tak i druhého Československa po roce 1945. ; ; Pohádku týkající se krále Matyáše si můžete přečíst níže. ; ; Král Matyáš v Gömöru ; ; Jednou byl král Matyáš hostem v Gömöru. Bavil se a povečeřel s místními šlechtici. Pili dobrá gömörská vína. Zvedli lesklé zlaté poháry. Jásali králi, připili na prosperitu země a na zdraví jeden druhého. Žehnali hoře, která vydávala tak velkolepou šťávu. Zapomněli jen na jednu věc, na chudáka, který produkoval dobré víno. Král Matyáš promluvil: - Páni, zapomněli jsme při tom velkém požehnání na někoho? Páni si lámali hlavu, ale nic je nenapadlo, co by měli požehnat. - Takže nežehnáme chudákovi vinařskému dělníkovi, kterému vděčíme za dobré víno? - zeptal se král. - Nemyslíme na toho, kdo sbíral hrozny? Páni se na sebe podívali. Jeden z nich promluvil: - To nic není! To nepotřebuje inteligenci. - No, když nic, tak zítra ráno půjdeme všichni na horu okopávat! - řekl král drsným hlasem. Páni se neodvážili namítat. Druhý den ráno vzal Matyáš pány na vinici, na horu. Sedláci snídali pod stromy. Jejich jídlem byla cibule, chléb a slanina. - Uf! Ale tak hrozně smrdí - zašklebil se jeden z pánů. Král Matyáš předstíral, že neslyší, ale nenechal to ujít. Páni vzali motyky dělníků a začali kopat strmý svah hory. Matyáš jim nařídil kopat odshora dolů. Samozřejmě se také přidal k řadě. Páni s velkými břichy málem padali na strmých svazích na tváři, stékal z nich pot. Oči jim vypoulily z velké námahy. Král neprojevil slitování, hnal je až do poledne bez zastavení. V poledne se konečně mohli na chvíli usadit ve stínu. Oba měli hlad a strašnou žízeň. Každý vytáhl svou tašku, v níž služebnictvo doma nabalilo bůhvíjaké dobroty. Král Matyáš pánům nedovolil mlsat domácími pečeněmi a dušenými pokrmy. Dal jim cibuli, chléb a slaninu. Jakkoli byli hladoví, i to bylo velmi dobré. Napili se vody a pak museli znovu kopat. Cítili, že nikdy nepřijde večer, kdy by se konečně mohli vrátit domů. Také umírali žízní, protože cibule a slanina prahly po vodě. No, nějak přišel večer. Unavení, zpocení pánové se sotva dotáhli domů. - Okopávání nic není? - zeptal se král Matyáš pána ze včerejška. - Ach, pane, nikdy jsem si nemyslel, že to bude tak těžká práce, ale musí si na to zvyknout. Matyáš se hořce usmál. Ze psa se slaninou nestane. Páni nikdy nepochopí život chudých. A přísahali, že odteď budou myslet i na lidi v zemi. Alespoň to dělali, dokud se Matyáš nestal králem, ale pak brzy zapomněli na ponaučení z Gömöru. ; ; Sajógömör - vesnice v okrese Nagyrőce v okrese Bánya-Biszterce, 3 km severně od Tornalji na pravém břehu řeky Sajó. Její název pochází ze starého maďarského osobního jména Gömör tureckého původu. Je bývalým centrem a eponymem župy Gömör.