Socha Gyuly Jakobyho

Gyula Jakoby (Košice, 28. března 1903 – Košice, 15. dubna 1985), maďarský malíř narozený v Košicích, je jedním z nejvýznamnějších tvůrců slovenského malířství, v dějinách umění označován také jako „košický poustevník“. V roce 1923 studoval na svobodné škole Jenő Króna v Košicích a poté v letech 1926 až 1928 na Maďarské akademii výtvarných umění, kde jeho učitelem byl István Réti. Po druhém ročníku se však vrátil do Košic a od té doby zde žil a tvořil až do své smrti. V letech 1938 až 1944 byl členem Kazinczyho spolku, v letech 1945 až 1949 Svojiny a poté od roku 1944 Československého svazu výtvarných umělců. Jeho díla se nacházejí ve všech významných slovenských veřejných sbírkách a v některých maďarských muzeích. Sádrová verze bronzové sochy Györgye Bartusze v životní velikosti, zobrazující staršího mistra v rozbitém stavu, byla původně vyrobena za Jakobyho života, v roce 1980. O dva roky později byla odlita z bronzu a vztyčena na nádvoří Muzea východního Slovenska v Košicích (muzeum bylo pojmenováno po Gyule Jakobym v roce 1991 a byla zde zřízena jeho stálá expozice). Tato socha byla poté v roce 2000 umístěna na ulici Szathmáryho Györgyho, poblíž katedrály sv. Alžběty. Socha, která v podstatě stojí na podstavci, jenž zajišťuje pouze statickou rovnováhu, doslova splývá s ruchem kolemjdoucích na pěší zóně a dává citlivý význam často spíše utopickému spojení vysokého umění a „obyčejného“.