Socha Alberta Szencziho Molnára

Socha Alberta Molnára (Szencz, 30. srpna 1574 - Kolozsvár, první polovina ledna 1634) v životní velikosti, kterou vytvořil János Nagy, byla umístěna na hlavním náměstí města. Základní kámen sochy byl položen 28. října 1994 odpoledne v rámci XXV. dnů Szencziho Molnára Alberta. O rok později, 14. října 1995, byla socha slavnostně odhalena během XXVI. dnů Szencziho Molnára Alberta na hlavním náměstí. Stavba sochy byla možná díky pomoci mnoha domácích i zahraničních podporovatelů. Od té doby je socha slavnostně zavěšována během dnů Szencziho Molnára Alberta. Vydání Új Szó ze 16. října 1995 informuje o slavnostním odhalení sochy takto: „V sobotu odpoledne byla v Szenci odhalena socha velkého rodáka z města, Alberta Szencziho Molnára. Mramorové dílo sochaře Jánose Nagyho v sedacím prvku bylo umístěno na hlavním náměstí města za oběti místních obyvatel i Maďarů z celého světa. Sochu slavnostně odhalila Katalin Kolczonay jménem Světové federace Maďarů a za město starosta Jozef Elšík. Velvyslanectví Maďarské republiky v Bratislavě na slavnostním otevření zastupoval radní Pál Benyó. Životní příběh maďarského humanistického učence, básníka, překladatele a biblického komentátora ocenili řečníci na slavnostním večeru, který se po odhalení sochy konal v kulturním centru města. Jenő Mikó, biskup Slovenské reformované církve, ocenil národní historii a zdůraznil její církevně-historický význam. Literární historička Béta Pomogáts hovořila o prvcích Molnára Szencziho tvůrčího ducha, které jsou relevantní i pro dnešek.“ József Halzl, prezident Rákócziho spolku, ocenil odhodlání stavitelů soch a ušlechtilost jejich činů. Univerzitní profesor Mihály Czine hovořil o síle, kterou lze čerpat z podobností mezi duchem stavitele kostela a osudem dnešních Maďarů. Győző Bauer, prezident Csemadoku, nastínil pokrytecký a nerovný stav společnosti v souvislosti s křivdami vůči Maďarům na Slovensku a nedostatkem tolerance, který zažívá většinový národ. Poté poděkoval místní samosprávě za podporu ve slovenštině. Poté drtivá většina přítomných v místnosti s šokem naslouchala starostovým nesrozumitelným myšlenkám jako komplimentu. Přítomným dal jasně najevo, že není spokojen s úrovní dvojjazyčnosti, kterou během slavnostního ceremoniálu zažil. Namítal, že pochvalné projevy nebyly tlumočeny do slovenštiny. Také uvedl, že udělá vše, co je v jeho silách, aby zajistil striktní dvojjazyčnost na veřejných městských akcích, které se budou ve městě konat. József Dinnyés majitel písně, zazpíval některé ze sto padesáti žalmů Alberta Szencziho Molnára a v jeho podání několikrát zazářil nekonečný klid a naděje žalmistovy víry v Boha. Toho se Ágnes Bárdos podařilo na večeru představení shrnujících duchovní stavy maďarského lidu na konci dvacátého století. Na závěr sbírky básní, které šokujícími prostředky posilovaly národní sebeuvědomění, oslovila svědomí tím, že první sloku Hymnu Ference Kölcseyho pozvedla na vrchol modlitby.