Jasné slunce už zapadlo.

1. Jasné slunce již zapadlo,; Tvář země se potemněla,; Denní světlo se změnilo v noc,; Přineslo odpočinek unaveným.;; 2. Všechna zvířata jdou k odpočinku,; Ke spánku, který jim Bůh ustanovil,; Ale já, Pane, jdu do své postele,; Jako bych šel do své truchlivé rakve.;; 3. Ačkoli jsem nyní silný a svěží,; Ale nenechávám si žádné další dny,; Myslím, že každý den je poslední,; Tato noc může potřebovat rakev.;; 4. Když uložím své tělo do postele,; Zavřu svůj život mezi prkna,; Dlouhý spánek může přepadnout mé oči,; Kokrhání kohouta může znamenat můj konec.;; 5. Pomysleme tedy, můj drahý Bože,; Abych tě nemusel skrývat,; Abych mohl mluvit směleji,; Když musím před tebou stát.;; 6. Každý den padám před tvou tvář,; Ale stal ses mým ručitelem u svého otce, ; I kdybys mě zabil, vždycky v tebe důvěřuji, ; utíkám se k tvé svaté krvi, když žízním. ; ; 7. Od východu do západu slunce, ; důvěřuji v tebe i po mnoho let únavy. ; Ale odpusť mi, neboť tě z celého srdce lituju, ; Kvůli slzám není v mých očích spánek. ; ; 8. S vzlykáním se stěhuji do postele, ; zalévám svou postel slzami, ; Pokud si mě uchováš pro svůj zítřek, ; neobrátím to k tvému přestupku. ; ; 9. Nevolej mě, Pane, nepřipraveného, ; veď mě nejprve k místu úlevy, ; abych dosáhl nebeského cíle, ; pošli mě na mou cestu.