Statek

„Jak bylo v té době zvykem a v souladu se stavebními možnostmi, stavěly se přímo na zemi, téměř bez základů. Existovaly tzv. skládané zdi, které se vyráběly smícháním hliněného bláta a slámy (drcené) a jejich hnětením naboso na zemi (později je ti movitější hnětli koňmi nebo voly). Stavitelé zdí pak tuto hmotu na sebe skládali na určená místa železnými vidlemi. Protože materiál byl poměrně plastický, mohli denně skládat jen jednu nebo dvě řady, protože silnější vrstva se hroutila - roztékala. Tloušťka zdi byla přirozeně nejméně 60-70 cm. Nad otvory (dveře a okna) se překlenuly trámy vyřezávané z akátového dřeva nebo jen z kulatiny oloupané z kůry. Když byly zdi naskládány do požadované výšky, po vyschnutí se srovnaly rýči a lopatami. Vyřezávané – zevnitř i zvenku. Pak přišla na řadu dřevěná konstrukce střechy, která byla většinou také vyřezávaná z akátového dřeva. Krovy byly většinou z kulatiny.“ dřevo, na které byly také umístěny kulaté dřevěné latě ve vzdálenosti 80-100 cm. Na tuto konstrukci se poté pokládal rákos nebo jutová sláma. Zvláštní pozornost byla věnována sedlové hraně, protože právě zde začínalo poškození nejdříve. Postupem času se tato popsaná metoda změnila v tom, že se zdi vyplňovaly polovlhkou zeminou, nyní však na cihlovém nebo betonovém podkladu. Ve skutečnosti se také stavěly z nepálených cihel (surových cihel). Cihly pokládali cikáni nebo členové chudých rodin, kteří jistě také hnětili nohama tvrdé, plevovité bláto, které pak rozkládali vodou nasáklými prkennými formami. Na pokládku nepálených cihel bylo potřeba hodně zeminy a vody, takže se obvykle rozkládaly na vhodném místě a tam se také rozkládaly na místě. Tuto metodu bylo možné provádět pouze za teplého a suchého počasí. V závislosti na počasí se sušily 2-3 nebo i více dní, poté se naskládaly do hromad po 100 kusech tak, aby hromady končily špičatým obloukem, aby se vyrovnal případný déšť. Po vysušení se Zákazník převzal stavbu na místě a nechal ji dopravit na staveniště. Pojivem pro zdivo byla také hlína. V obou případech byly stěny vyhlazeny hliněnou hmotou, která byla poté několikrát nabílena vápenným mlékem, čímž vznikla poměrně tvrdá omítka. Stropy byly z vyřezávaných trámů a poměrně silných prken naskládaných na sebe. Trámy první místnosti, tj. čisté místnosti, případně kuchyně, byly vyřezávány různými řezbami podle finančních možností stavitele. Na hlavní trám byl vždy vyřezán rok výstavby, jméno majitele a nějaká malá poznámka. Zmínit je třeba i pec, která se vytápěla z otevřené kuchyně, kde se vlastně nacházel obrovský otevřený komín. Samotná pec byla v místnosti, takže ji také vytápěla. Do komína byly zabudovány 2–3 diagonální dřevěné lamely, na které se po porážce prasat kladlo maso určené k uzení. Klobásy, šunky, žebra atd. Zajímavostí těchto komínů bylo, že hliněná omítka se kladla na mřížovitý koš upletený z vrbových větviček. Později se stavěly z nepálených cihel, a později z pálených cihel. V peci se samozřejmě pekl chléb, kynuté koláče a dokonce i maso. Palivem byly většinou kukuřičné klasy, vinné větve a v případě potřeby i sláma.“ (Chalupeczky J.)