Samuel Batizfalvy

* Rimaszombat, 26. srpna 1826 – † Budapešť, 6. listopadu 1904 / lékař, jeden ze zakladatelů maďarské ortopedie, člen korespondent Maďarské akademie věd (1868); ; Střední školu absolvoval v Osgyánu a Rozsnyó. Humanitní vědy a evangelickou teologii studoval v Levoči. Po absolutoriu se v letech 1848/49 zúčastnil války za nezávislost jako poručík maďarské armády. Poté studoval medicínu na Pešťské univerzitě, v roce 1855 získal doktorát a poté v roce 1856 diplom chirurga a porodníka. V letech 1855 až 1858 působil jako asistent profesora Jánose Balassy. V roce 1864 získal soukromou učitelskou kvalifikaci a v roce 1869 otevřel svůj „soukromý chirurgický a fyzioterapeutický [ortopedický] léčebný ústav“ se čtyřiceti lůžky, který později rozšířil o první budapešťský hydroterapeutický ústav. Jeho ředitelem byl až do své smrti. Byl zakladatelem maďarské ortopedie a ortopedické chirurgie, iniciátorem léčebné gymnastiky v Maďarsku a tvůrcem maďarského technického jazyka. Vydával také výroční zprávu o práci svého ústavu (Výsledky provozu Budapešťského chirurgického a ortopedického soukromého léčebného ústavu I–VII., Lékařství, 1860–1866). Jeho syn, Béla Batizfalvy, spáchal v lednu 1884 sebevraždu. ; ; Jeho hlavní díla: ; Návod k vycpávání a konzervování ptáků, savců, plazů a ryb, 1853, ; Botanika aneb jednoduchá metoda sběru a sušení rostlin, 1853, ; Domácí fyzioterapie, 1857, ; Praktická fyzioterapie, 1867, ; Patologie nádorů míchy, 1873.