Zsigárdův reformovaný kostel

V dávných dobách měla obec reformovanou oratoř nebo kostel, ale ty byly vždy zničeny jezuity ze Sellye nebo katolíky z Peredu. Po vydání tolerančního dekretu Josefa II. postavili místní reformovaní v roce 1784 na pozemku darovaném Istvánem Tanítóem a Istvánem Rókou provizorní modlitebnu a brzy poté začali v souladu s tolerančním dekretem stavět reformovaný kostel, který byl dokončen v roce 1785. Jednalo se o klasicistní kostel bez zvonu a se štítem, na kterém byla v roce 1833 postavena věž (podle poznámky na oblouku vstupních dveří: Zs. R. EKKL. Epit 1833). Později byly provedeny pouze opravy a poté v roce 1931 architekt Gyula Baracz kostel přestavět podle plánů stavební kanceláře Ference Tótha v Komáromu. Jedná se o přímočarou budovu s věží zabudovanou do průčelí, pod níž se nachází vstupní portál s předsíní. Strop kostela je plochý. Na tříosém hlavním průčelí se nachází dvojice pilastrů s římsovými hlavicemi, na nichž spočívá zděný vrchol s věží uprostřed. V kostele je vidět protestantská galerie podepřená dvěma sloupy. Zařízení pochází z doby výstavby kostela a pozoruhodná je klasicistní kazatelna zdobená girlandami. Klasicistní křtitelnice byla postavena na konci 18. století. Pamětní deska obětem druhé světové války obsahuje 24 jmen a je také umístěna v kostele. Varhany byly vyrobeny v roce 1941 Ottó Riegerem v budapešťské varhanní továrně. Jejich neoklasicistní píšťalní skříň je velmi krásná. Ve věži jsou tři zvony. Velký zvon byl ulit k větší slávě Boží při stém výročí výstavby věže v roce 1933 z iniciativy reformovaného sboru věřícími ze Zsigárdu ve společnosti Ference Egeriho z Kisgejügu za doby pastora Lászlóa Kalitzy a správců Zsigmonda Udvarose a Gusztáva Tótha. Prostřední zvon byl vyroben v roce 1921 Zsigmondem Szalayem a reformovanými věřícími ze Zsigárdu u bratrů Fischerových. Malý zvon byl vyroben v Nagyszombatu v dílně Caroluse Filgharandeho za působení pastora Sándora Bányaie. Podle ústního podání leží u kostela ruský generál a voják, kteří padli v bitvě u Zsigárdu v roce 1849. Také podle ústního podání (Ilona Ambrus) při stavbě pomníku byly jejich kosti vykopány před kostelem a pohřbeny pod základem pomníku. ; ; Pasoři reformované církve: ; 1. Sándor Böszörményi Bányai 1787–1815 ; 2. István Pázmány 1815–1816 ; 3. István Lakó 1816–1830 ; 4. Károly Zsemje 1830–1857 ; 5. Miklós Zsemje 1857–1873 ; 6. Péter Csík 1873–1882 ; 7. Ferenc Karácsonyi 1882–1883 ; 8. Elek Papp 1883–1898 ; 9. Géza Gálfi 1898–1899 ; 10. Imre Csiba 1899–1900 ; 11. János Soós 1900–1928 ; 12. László Kalitza 1928-1929; 13. István Kosár 1929–1930; 14. László Kalitza 1930–1957; 15. Sándor Nagy 1957–1958; 16. Ferencz Kacz 1958–1973; 17. Jenő Mikó 1973–1981; 18. István Iván od roku 1981 do současnosti