Reformovaná církev v Losonc

Kostel s 65 m vysokou věží byl postaven v současné neogotické podobě v roce 1854 podle návrhu peštišského stavitele Jánose Wagnera. Východní konec lodi o rozměrech 25 x 11 m je polygonální, kde stojí malovaná, vyřezávaná kazatelna, jediný dochovaný kus nábytku z 19. století. Na západním konci lodi podpírají čtyři sloupy s ozdobnými hlavicemi ochoz, kde chybí varhany, zničené v roce 1945. Prostor je osvětlen architektonickými okny. Na stropě je žebrovaná hvězdicová a síťová klenba. Žebrované oblouky sbíhají k nástěnným pilířům s listovými hlavicemi. Věž se tyčí nad hlavním západním vchodem s kolonádou, zdobenou gotickými kamennými květinami, a na jejím vrcholu je 1,8 metru vysoký měděný kohout. Ve věži sídlí zvon. Hodiny ukazují čas ve čtyřech světových stranách. Toto je třetí z kostelů postavených na sobě, které zde stály na rodinném panství Losoncziů, v centru Losonce. Kostel je zmíněn v listině Karla I. z roku 1327. Jeho čtvercové raně gotické zdi svatyně byly vykopány v roce 1978. Obyvatelé Lošonce, kteří konvertovali ke kalvínské víře, v roce 1609 znovu postavili starý zřícený kostel, který v goticko-renesanční podobě existoval ještě v 19. století. V rohové baště pevnostního kostela zasedala církevní rada a valné shromáždění župy Nógrád. V roce 1849 Rusové Lošonce zapálili. Vyhořel i referátní kostel. V roce 1851 byla během rekonstrukce vykopána krypta s kostmi a šperky. Nález byl převezen do Národního muzea v Pešti, kde se nachází dodnes. Nikdy nebylo odhaleno, kdo nosil prsteny, brože, opasky, náhrdelníky z konce 19. století, jejichž rubášem byla krajková stuha utkaná ze stříbrné nitě. Krypta byla v té době zasypána, na její existenci se zapomnělo a znovuobjevena byla až v roce 1978. Nový kostel byl chloubou nejen kalvinistů, ale celého města až do konce druhé světové války. Na přelomu let 1944/1945 utrpěl kostel při obléhání těžké škody, zůstala z něj pouze kazatelna a část lavic. Kromě materiálních ztrát utrpěl referentský kostel i další rány. Léta bezstátní existence otřásla základy kostela s bohatou minulostí, který byl na základě Benešova dekretu zbaven veškerého majetku. Konfiskace de iure se vztahovala i na kostel, ale de facto nebyla vymáhána. Byly zabaveny církevní pozemky, jejichž příjmy tvořily základ platů farářů, učitelů, kantorů a zvonařů, stejně jako škola a hřbitov. Kostel, zmenšený a rozbitý, ale zachovávající si právní kontinuitu, byl přeměněn na modlitebnu, aby bylo zajištěno praktikování víry. Stav prázdného, zchátralého kostela se nadále zhoršoval. Úřady vyzvaly církev, aby kostel uvedla do pořádku nebo jej předala státu. Finančně chudý a vylidněný kostel neměl šanci na obnovu, a tak podlehl tlaku úřadů, které nabízely kompletní rekonstrukci, a tak se kostela vzdal ve prospěch státu, aby budovu zachránil. V roce 1978 zahájila památková péče rekonstrukci. Interiér byl vykopán a vytvořena zřícenina, nad kterou ocelová konstrukce drží novou podlahu. Zviditelnily se zbytky zdí bývalých kostelů a kromě krypty byl nalezen i kostrový hrob, kde byly v roce 1851 nalezeny stříbrné mince z konce 15. a začátku 16. století. Náhrobek byl do zdi kostela zazděn v roce 1851, jeho gotický malý kruhový nápis již není čitelný. Viditelná se stala část podlahy starého kostela dlážděné hliněnými cihlami se dvěma sloupovými základnami. Zrekonstruovaný kostel byl otevřen v roce 1988 jako dočasná výstavní místnost okresního muzea. Po roce 1990 byl nárok církve na kostel prostřednictvím soudů neúspěšný a budovu, která se mezitím stala majetkem samosprávy Banátské župy, si církev s podporou zástupců župy MKP nárokovala zpět. V roce 2004 schválilo okresní shromáždění, že „přebytečný majetek“ bude církvi vrácen výměnou za poplatek za převod. V roce 2005 mohlo začít zamýšlené využití, kázání Slova, v duchu toho, co se čte na kazatelně: Blahoslavení, kdo slyší slovo Boží a zachovávají ho. V roce 2015 byla v kostele odhalena pamětní deska u příležitosti 150. výročí vysvěcení a 10. výročí zpětného převzetí ze státního vlastnictví do vlastnictví církve.