Následovníci Marie, naslouchejte!
Píseň
1. Poslouchejte, ctitelé Mariini,
Tento zázračný příběh je o svaté čtenářce.
Nedaleko Mariazellu žila malá holčička,
jejíž velkou radostí bylo mít svatého čtenáře.
2. Už jako malá holčička cítila takovou horlivost,
že její srdce hořelo jen pro Marii,
Svatý čtenář byl jejím pokladem,
jejím lékem v soužení, její útěchou v zármutku.
3. S čistou oddaností dívka každý den recitovala patnáct desátků z čtenáře.
Jednou horlivá dívka se svatou oddaností vydala do Mariazellu
se svým svatým čtenářem.
4. Zbožná dívka dokončila svůj Anděl Páně,
Oroduj za nás, svatá Matko Boží,
Zbožnou modlitbu přerušují hlasy,
V houští lesa cinkaly zbraně.
5. Brzy zachmuření lupiči obklíčili
dívku, která držela růženec k nebi.
–, Stůj, –, řekli, –, je-li ti život drahý,
Dej mi, co máš, své šaty, své peníze.
6. V jejich rukou se leskne nůž ve světle rozsvícené lampy,
Dívka se pokorně dívá do očí lupičů,
Řekla: –, Dobří lidé, nemám peníze,
Tento růženec je můj jediný poklad.
7. Jdu k Marii prosit o milost,
vezmu si své srdce, ona bohatství nepotřebuje.
–, Tak kde je tvé srdce –, řekli lupiči,
Nevidíme v tobě nic než dřevěnou čítanku.
8. Pokračují posměšně: –, Nemáš-li peníze,
Ukažme, jak uneseš své srdce v rukou.
–, Nevědí, co činí, –, řekla dívka vroucně,
Odpusť mi, která jsem zemřela na kříži.
9. S tím jeden z padouchů
chytí dívku za rty, druhý jí sváže ruce.
Sevře dívčinu čítanku v ruce,
Lupič jí strhne šaty z ňader.
10. A vrazil nůž do dívčích prsou,
Vyřízl jím její nevinné srdíčko.
Ó, zázrak zázraků, dívka vstala,
S úsměvem na rtu ji pozdravila.
11. Tak promluvil k zlému, jak slíbil:
–, Abych si ho mohl vzít do ruky, dej mi mé srdce.
V ruce má již své vlastní srdce,
Bez slova nářku si ho vezme do velkého Mariazellu.
12. Takto oslovil zlé lidi:
–, Pojďte se mnou chválit Marii.
Hříšníci se děsí dívky,
Sami od sebe odhazují své vražedné zbraně.
13. Roztrhali si šaty, padli na kolena,
S nářkem volali za dívkou:
–, Dcero Mariina, ó, odpusť nám,
Půjdeme s tebou chválit Marii.
14. Následovali dívku po kolenou,
A dosáhli hranic Mariazellu,
Zvony samy od sebe všechny zazvonily,
Ruce andělů je táhly.
15. Dívka šla se srdcem k oltáři,
Položila ho před Marii s těmito slovy:
–, Hle, přijmi, Panno, mé srdce ode mě,
Vynes k nebi, vezmi mě k sobě.
16. Tak se vyznal před oltářem, dal přijímání,
jeho čistá duše vystoupila do nebe, k andělům.
A bezbožní činili pokání ze svých hříchů,
stali se přísně žijícími poustevníky.
Kéž je to k oslavě Marie a ke spáse našich duší!
Tento zázračný příběh je o svaté čtenářce.
Nedaleko Mariazellu žila malá holčička,
jejíž velkou radostí bylo mít svatého čtenáře.
2. Už jako malá holčička cítila takovou horlivost,
že její srdce hořelo jen pro Marii,
Svatý čtenář byl jejím pokladem,
jejím lékem v soužení, její útěchou v zármutku.
3. S čistou oddaností dívka každý den recitovala patnáct desátků z čtenáře.
Jednou horlivá dívka se svatou oddaností vydala do Mariazellu
se svým svatým čtenářem.
4. Zbožná dívka dokončila svůj Anděl Páně,
Oroduj za nás, svatá Matko Boží,
Zbožnou modlitbu přerušují hlasy,
V houští lesa cinkaly zbraně.
5. Brzy zachmuření lupiči obklíčili
dívku, která držela růženec k nebi.
–, Stůj, –, řekli, –, je-li ti život drahý,
Dej mi, co máš, své šaty, své peníze.
6. V jejich rukou se leskne nůž ve světle rozsvícené lampy,
Dívka se pokorně dívá do očí lupičů,
Řekla: –, Dobří lidé, nemám peníze,
Tento růženec je můj jediný poklad.
7. Jdu k Marii prosit o milost,
vezmu si své srdce, ona bohatství nepotřebuje.
–, Tak kde je tvé srdce –, řekli lupiči,
Nevidíme v tobě nic než dřevěnou čítanku.
8. Pokračují posměšně: –, Nemáš-li peníze,
Ukažme, jak uneseš své srdce v rukou.
–, Nevědí, co činí, –, řekla dívka vroucně,
Odpusť mi, která jsem zemřela na kříži.
9. S tím jeden z padouchů
chytí dívku za rty, druhý jí sváže ruce.
Sevře dívčinu čítanku v ruce,
Lupič jí strhne šaty z ňader.
10. A vrazil nůž do dívčích prsou,
Vyřízl jím její nevinné srdíčko.
Ó, zázrak zázraků, dívka vstala,
S úsměvem na rtu ji pozdravila.
11. Tak promluvil k zlému, jak slíbil:
–, Abych si ho mohl vzít do ruky, dej mi mé srdce.
V ruce má již své vlastní srdce,
Bez slova nářku si ho vezme do velkého Mariazellu.
12. Takto oslovil zlé lidi:
–, Pojďte se mnou chválit Marii.
Hříšníci se děsí dívky,
Sami od sebe odhazují své vražedné zbraně.
13. Roztrhali si šaty, padli na kolena,
S nářkem volali za dívkou:
–, Dcero Mariina, ó, odpusť nám,
Půjdeme s tebou chválit Marii.
14. Následovali dívku po kolenou,
A dosáhli hranic Mariazellu,
Zvony samy od sebe všechny zazvonily,
Ruce andělů je táhly.
15. Dívka šla se srdcem k oltáři,
Položila ho před Marii s těmito slovy:
–, Hle, přijmi, Panno, mé srdce ode mě,
Vynes k nebi, vezmi mě k sobě.
16. Tak se vyznal před oltářem, dal přijímání,
jeho čistá duše vystoupila do nebe, k andělům.
A bezbožní činili pokání ze svých hříchů,
stali se přísně žijícími poustevníky.
Kéž je to k oslavě Marie a ke spáse našich duší!