Pamětní deska Tinódi Lantos Sebestyén

Slavný maďarský básník a historický zpěvák 15. století Tinódi Lantos Sebestyén si v boji proti Turkům poranil levou paži a byl nucen opustit svou rytířskou kariéru. Nejprve se stal vychovatelem, mentorem v psaní a dvorním loutnářem dětí Bálinta Töröka. Poté, co byl jeho pán zajat Turky, pobýval nějakou dobu na dvoře Istvána Verbőcziho, poté jako zpívající básník cestoval po krajině a po šlechtických dvorech, kde shromažďoval autentické historické údaje, které překládal do veršů, melodií a předváděl s loutnovým doprovodem. Tak se dostal do Košic, kde v roce 1544 získal občanství. ; „1544. SebastianusCitharida jura civilconsecutus est feriaseyta ante Andrea apostolicfestum. Sebestyén, loutnář, získal občanská práva v pátek před svátkem apoštola Ondřeje v roce 1544“ – lze se dočíst v zápisu z košického zastupitelstva. ; Od roku 1548 zde žil loutnista Sebestyén Tinódi trvale pět let ve vlastním domě se svou rodinou a pilně pracoval na svých básnických dílech. V Košicích nechal vydat svůj svazek básní s názvem Cronica, vydaný v roce 1553 v Kolozsváru s notami, který věnoval králi Ferdinandovi, od něhož obdržel odměnu 50 forintů a šlechtický titul. Zbytek života strávil na dvoře palatina Tamáse Nádasdyho, na jehož přímluvu obdržel i šlechtický list. Tinódi zemřel v roce 1556. Byl pohřben na hřbitově vedle kostela v Sárváru. Jeho hrob byl objeven v roce 1934. Tinódi Lantos Sebestyén žil jako plnoprávný občan v „cenných Košicích“ v letech 1548 až 1553. Jeho dům dnes nestojí, ale na jeho místě ho připomíná mramorová deska, která byla „označena veřejností města Košic 10. června 1900“.