Památník národní vlajky Vágsellye

Iniciátorem Hnutí národní vlajky byl Nándor Urmánczy, sedmihradský politik arménského původu, poslanec parlamentu a „nekompromisní Maďar“, který v roce 1925 vyhlásil Hnutí národní vlajky. Mezi dvěma světovými válkami hnutí, které se rozšířilo po celém Maďarsku, odstartovalo vztyčením Ereklyéské národní vlajky na náměstí Szabadság v Budapešti 20. srpna 1928. „Trvalým doplňkem“ národních vlajek byl poslední oficiální ústřední erb z roku 1915 před Trianonem a jeho vlajka byla nejčastěji zdobena anděly. Její motto „Tak to bylo, tak to bude!“ se muselo objevit buď na vlajce, nebo na podstavci. Vrchol stožáru byl často natřen červenobílozelenými pruhy, na kterém byla státní vlajka vyvěšena na půl žerdi. Během znovusjednocení území země mohly být vlajky dočasně vztyčeny na stožár na určitou dobu v souladu s dekretem velmistra maďarské národní vlajky a poté spuštěny zpět na půl žerdi, protože celistvost země ještě nebyla plně obnovena. Tak se to stalo během všech čtyř národních sjednocení (1938-1941). Vršky vlajek byly na mnoha místech zdobeny rukou zdviženou k přísahě, ptákem turulem, dvojitým křížem nebo trianonským křížem. Na mnoha místech vedlo k podstavci zdobené schodiště. Maďarsko bohužel ukončilo druhou světovou válku na poražené straně, takže i hnutí za národní vlajku skončilo. Okupační síly znovu anektovaly navrácená území, jejich komplici, domácí komunisté, začali pronásledovat revizionismus, demontovat národní vlajky a v šťastnějších případech byly v roce 1948 částečně transformovány na vlajky svobody. V listopadu 1940 byl zároveň se státní vlajkou odhalen památník hrdinů ve Vágsellye, což byl 600. takový památník v Maďarsku. Při této příležitosti byla také uctěna památka Nándora Urmánczyho (1868–1940), iniciátora hnutí za národní vlajku, který zemřel o několik týdnů dříve. V čísle deníku Érsekújvár és Vidéke z 16. listopadu 1940 se dočtete: „Dne 10. tohoto měsíce, v den výročí šťastného osvobození, vlastenecké obyvatelstvo obce Vágsellye slavnostně odhalilo Památník hrdinů a Státní vlajku při krásně zdařilém ceremoniálu, kterého se zúčastnil Dr. Jenő Javornitzky, ministerský rádce, zastupující Velký výbor Státní vlajky relikvií, delegace učitelů a profesorů z hlavního města, kteří darovali Státní vlajku, vedená Gézou Tillem, delegace Univerzitní služby ženských prací vedená Klárou Istvánffy, hlavní řečnicí, a početné delegace okolních obcí. (…) Slavnostní projev u Státní vlajky pronesl farář z Vágsellye József Ürge, který poukázal na to, že Státní vlajka je vnějším i vnitřním protestem, aby maďarská jednota nebyla nikým a ničím narušena. Jménem Státní…“ Dárci vlajky, ředitel Géza Till, hovořil o významu státní vlajky, načež Dr. Jenő Javornitzky, ministerský rada, instaloval státní vlajku Vágsellye k 600. výročí a ve svém působivém projevu zbožnými slovy vzpomněl na úmrtí Nándora Urmánczyho, realizátora myšlenky státní vlajky. (…) Památník hrdinů Vágsellye a státní vlajka ve dvou rozích kostelního náměstí, vedle sochy Nejsvětější Trojice uprostřed, výrazně pozvedají střed obce. Státní vlajka byla po válce odstraněna.