Památník první světové války v Taksonyfalvě

Socha Hrdinského vojáka, kterou mezi dvěma světovými válkami postavili obyvatelé obce na památku válečných obětí první světové války, má „dobrodružnou“ historii. Socha byla dokončena v roce 1928, ale okresní úřad tehdejší Československé republiky její postavení nepovolil, a tak byla ukryta ve skladu. Holý podstavec sochy naznačoval odlišné politické a historické vzpomínky oficiální politické a místní komunity. Stejně jako podstavec sochy, i obyvatelé obce byli v vyčkávací pozici a doufali v „lepší časy“ a možné vztyčení sochy. Revize hranic, která proběhla po vídeňském rozhodnutí v roce 1938, umožnila „přepsat“ místní historii a s ní i slavnostní vztyčení sochy, ke kterému nakonec došlo v listopadu 1938. Pomník byl umístěn na kostelním pahorku, na hlavním náměstí obce, na svém dlouho očekávaném podstavci. Během průchodu fronty druhé světové války přes Taksonyi utrpěla socha vážné poškození, sovětský voják Hrdinskému vojákovi usekl hlavu kulometem. V té době zděšení obyvatelé pohřbili zbývající část sochy poblíž podstavce a také se snažili hluboko zakopat její památku. Po změně režimu se socha Hrdinského vojáka znovu dostala na pořad dne. V listopadu 1990 bylo zbývající tělo sochy vykopáno a s pomocí veřejných prostředků, které byly shromážděny s nebývalou rychlostí, byla restaurována (byla pro ni vyrobena hlava) a na jaře následujícího roku (1991) byla slavnostně odhalena na svém původním místě, na kostelním pahorku vedle katolického kostela. Na slavnostní otevření se dostavilo mnoho lidí – vesničané, obyvatelé okolních osad, pozvaní zástupci okresních organizací, ale bylo také exkluzivní, dojalo pouze Maďary (stejně jako restaurátorské práce, přípravy na různých úrovních) a bylo určeno výhradně Maďarům. „Věříme a vědomí, které jsme znovu dokázali, nám dává sílu: můžeme se spojit pro spravedlivé cíle, protože nás spojuje naše oddanost vlasti, našemu domovu...“ – zaznělo ve slavnostním projevu. Pro Maďary z Taksony socha vyjadřuje historickou pravdu, jejich otřesy, jejich vazbu na místo a jejich místní minulost, což organicky zapadá do národního diskurzu. „Socha Honvéda byla umístěna na svém místě. Věřme, že je to milník: milník pro zlepšení našeho osudu“ – formulovaly se naděje let po změně režimu a požadavek historické spravedlnosti. Slavnostní otevření bylo prvním významným hnutím obce po změně režimu, které pohnulo celou maďarskou komunitou, odráželo rané, svěží nadšení demokratizující se společnosti, projevy se snažily obnovit důstojnost maďarské komunity a vyjadřovaly naději na „nový začátek“. Slavnostního otevření se zúčastnili také místní a okresní zástupci zavedených maďarských politických stran a starostové okolních maďarských vesnic položili věnce, čímž naznačili důležitost a „historickou hodnost“ události. Od té doby k soše každoročně 15. března a na Památku všech zesnulých pokládají věnce místní představitelé a zástupci politických stran. Tyto každoroční vzpomínkové akce už nemají zdaleka takové přitažlivost, v tuto dobu se jich schází jen několik desítek.