Hrdinský památník

První světová válka zanechala v duších mnoha místních obyvatel smutnou vzpomínku. V roce 1938 byla vztyčena pamětní socha 46 vojákům, kteří padli na bojištích. K pomníku byla 1. listopadu 1972 přidána pamětní deska připomínající 33 obětí druhé světové války. Noviny Érsekújvár és Vidéke otiskly za první Československé republiky rozhovor s dnes již zapomenutým sochařem z Érsekújváru Kálmánem Klindou, který v té době mimo jiné pracoval na památníku druhé světové války ve Vághosszúfalu: ...Například v současné době pracuje na monumentálním pomníku hrdinské paměti Vághosszúfalu. Nápad je zajímavý a jemný. Matka v maďarském oděvu a malý chlapec stojí se skloněnými hlavami, tvářemi plnými emocí, když vzpomínají na hrdinsky mrtvého otce a manžela, symbolizovaného helmou a mečem. Na tváři malého dítěte je zvláštní hluboká oddanost, ruce má sepjaté, jako by rty znásobovaly modlitbu za svého otce, který zemřel ve válce... Stojím několik minut hluboce dojat před působivou sochou a vím, že i obyvatele Vághosszúfalu hluboce dojme dramatická spiritualita této sochy... ; Érsekújvár és Vidéke ve svém čísle z 29. května 1938 uvádí: 15. května 1938 byl slavnostně otevřen pomník hrdinů z Vághosszúfalu s úctyhodnou vzpomínkou a důstojným ceremoniálem, který má za cíl zachovat pro potomky památku a jména čtyřiceti šesti synů této malé vesnice, kteří leží v neoznačených hrobech. Socha je vynikajícím dílem sochaře Kálmána Klindy z Érsekújváru. Zobrazuje válečnou vdovu a válečného sirotka truchlící nad věncem ozdobeným vojenským hrobem, před náhrobním křížem je vidět zlomený meč a válečná helma. Základy, které navrhl výše zmíněný sochař, zhotovil kameník Antal Szász z Deáki. Slavnostní akt se konal odpoledne za přítomnosti velkého publika. Pokud bylo možné zjistit, byly zastoupeny tyto vesnice: Vágsellye, Vágvecse, Tornóc, Deáki, Vágkirályfa a Kajal. Slavnostní akt začal písní „Odpočinutí věčné dej nám, Pane“, kterou zazpíval kostelní sbor. Poté József Izsó, nejstarší, ale nejhbitější člen sochařské komise, vzpomněl zbožnými slovy na své padlé druhy a zahájil slavnostní akt odhalením sochy. Po otevření hlavní farář z Vicsapapatu, Rezső Zachár, pomník vysvětil a jako bývalý táborový kaplan a bývalý farář obce Vághosszú ocenil význam pomníku projevem, který ho dojal k slzám. Slavnostní projev pronesl Ernő Biskoroványi, bankovní ředitel z Vághsellye a bývalý kamarád. Ve svém vznešeném projevu připomněl útrapy bojovníků a strašlivé utrpení padlých. Program byl doplněn velmi krásnými recitacemi. Jménem výboru pro sochu předal István Szilágyi pomník obecnímu soudci Péteru Molnárovi, který vřelými slovy poděkoval výboru pro sochu a mládeži za to, že tuto krásnou myšlenku zrodili a vytvořili. Pomník převzal do péče obce. Historii sochy vysvětlil V. Molnár ml. Několik školáků položilo čerstvé květiny za doprovodu básní. Po tom všem položili kytice s poděkováním: náčelník Rezső Zachár, Andor Jaross a Kálmán Füssy. Věnce položili také: obec, vdovy, sirotci, vnoučata, dva věnce soudruzi, hasiči, družstvo, SzKIE, SzMKE, škola, panství Kövecses a rodina Mészáros. Kostelní sbor také zazněl písně „Tichý podzimní smutek“ a „U sloupu hrdinů“. Závěrečný projev pronesl István Szilágyi. V rámci stejného ceremoniálu, od 19 hodin, byla uvedena válečná hra „Vyměněný muž“ od Adorjána Bónyiho, kterou uspořádal Výbor pro veřejnou kulturu.