Otto Herman

* Breznóbánya, 26. června 1835 – † Budapešť, 27. prosince 1914 / přírodovědec, etnograf, archeolog, ornitolog, politik; ; Jeho rodiče byli rodilí mluvčí němčiny, otec byl lékařem v Breznóbányi. V roce 1847 se rodina přestěhovala do Alsóhámoru u Miskolce, kde se dvanáctiletý Ottó naučil maďarsky. V roce 1848, ve věku 13 let, narukoval do maďarské armády, ale kvůli nízkému věku byl poslán domů. V letech 1853–1856 studoval ve Vídni strojní mechaniku, ale více se zajímal o přírodní vědy. V roce 1857 byl povolán do armády, ze které se mu podařilo o 6 let později propustit. Pracoval jako fotograf v Kőszegu, při cestování po zemi pro Sámuela Brassaie shromažďoval údaje o pavoucích a ptácích v Maďarsku a seznamoval se s lidovými řemesly: prací rybářů a pastýřů. V roce 1877 založil a deset let redigoval časopis *Terzemétszetrajzi Füzetek*. Domácí vědecká veřejnost považovala jeho práci za natolik důležitou, že mu Maďarská přírodovědná společnost udělila stipendium na několik let, dokud nepřijme rakouské pozvání k účasti na mezinárodní africké expedici. Byl samoukem, který se postupně „ponořuje“ do mnoha vědních oborů, počínaje entomologií, ichtyologií a ornitologií, přes etnografii až po archeologii. Byl vynikajícím organizátorem. Byl jedním z iniciátorů založení Maďarského spolku na ochranu zvířat. V roce 1893 založil a až do své smrti vedl Maďarské ornitologické centrum. Současně také založil ornitologický časopis Aquila. Zaujal také veřejnou funkci a po léta byl poslancem parlamentu. Ottó Herman uspořádal několik přírodovědných výstav, z nichž nejpamátnější byla Miléniová výstava v roce 1896. Byl velmi plodným autorem, napsal téměř 30 svazků. Jednou z jeho nejoblíbenějších knih je jeho dílo O využití a škodlivosti ptáků, které se dočkalo několika vydání. [Ilustrace vytvořil Titusz Csörgey (Nezsider, 12. srpna 1875 – Tapolca, 16. prosince 1961), malíř a ornitolog, který strávil dětství v Dunaszerdahely a zde zahájil školní docházku a dokončil gymnázium částečně v Bratislavě a částečně v Šoproni. Ottó Herman ho oslovil na návrh svého učitele v Šoproni, Istvána Fászla, který byl také vynikajícím ornitologem, a velký vědec mu svěřil různé úkoly, včetně uspořádání rukopisů, které po sobě zanechal János Petényi Salamon (®Ábelfalva). Titusz Csörgey je považován za zakladatele praktické ochrany ptáků v Maďarsku.] ; ; Jeho hlavní díla: ; Pavoučí fauna Maďarska I-III., 1876-1879, ; Kniha o maďarském rybolovu I-II., 1887, ; Petényi János Salamon, 1891, ; O krajině nočních ptačích kopců, 1893, ; Primitivní povolání. Rybaření a pastýřství, 1898, ; Výhody a škody ptáků, 1901, ; Jazyková knihovna maďarských pastýřů, 1914.