Ó smrti, tvá ruka je děsivá.

1. Ó smrti, tvá ruka je hrozná; když ve strachu pozvedneš svůj meč. ; Před tebou královské žezlo; rozpadá se v prach jako žebrácká hůl. ; ; 2. Jsi studená jako vítr kruté zimy; tvrdá jako čelisti skal. ; nedbáš na slzy sirotků; neslyšíš pláč vdovy. ; ; 3. Když rozprostřeš svá křídla; tvá ruka je hrozná, když ji zvedneš; před tebou je náhle před tebou síla; neboť strach sedí na tvé truchlící koruně. ; ; 4. Ty jsi ten, kdo se na Olivetské hoře; zjevil před naším Spasitelem; při tvém pohledu jsem se zděsil; zpocen krví, padl na zem. ; ; 5. Běda, ale s tebou se slitoval, ; nade mnou tedy, abys se slitoval. ; Kdo jsem hříšný syn Adamův, ; svým životem ti nyní vzdávám hold. ; ; 6. Mé tělo, z prachu stvořené, je pod tvou mocí, ; ale svou duší vím, že nejsi svobodný, ; neboť jsem ji obětoval svému Ježíši, ; kterým jsem byl vykoupen na kříži. ; ; 7. Proto jdu směle do hlubokého hrobu, ; jako do svého věčného, tichého příbytku. ; Neplačte, neboť tam jdu, ; kde už nikdy nebudu trpět. ; ; 8. Moji truchlící příbuzní, neplačte, ; že budete ode mne navždy odděleni. ; Uvidíte mě v nebi, ; až dokončíte svůj život. ; ; 9. Ve svatém jménu Ježíše a Marie, ; jdu do hrobu v té svaté víře, ; abych mohl přijmout odpuštění svých hříchů, ; Ježíš mi otevře své království.