Ó Marie, pohleď z nebe

1. Ó, Marie, pohleď z nebe, ; Pohleď na slzy, kolik očí padá. ; Smutná vdova a sirotek vzlykají, ; Protože zármutek je uvězněn v jejich srdcích. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 2. Život vdovy je naplněn zármutkem, ; S pláčem kráčí do hřbitovní zahrady. ; S pláčem padá na pohřební hranici svého manžela, ; Její srdce bude trháno bolestí. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 3. Když vypláče své přívalové slzy, ; Vrací se smutná domů z hřbitova. ; Ale v jejím srdci se obnovuje zármutek, ; Protože vidí sirotky bez otce. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 4. Není nic smutnějšího než život sirotka, ; Běda, neboť není více matek než jedna. ; Pokud ztratil i toto, ; Moře bolesti ho přemohne. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 5. Svět je velký, ani dlouhý, ani konec, ; Ale sirotek v něm nenachází klid. ; Pláče a volá u zavřených dveří, ; Ale nenachází soucitné srdce. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 6. Hledá svého rodiče s nářkem, ; Který tak vroucně miloval své dítě. ; Běda, ale ta milující srdce, ; Odpočívající v klíně hrobu, umírající! ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 7. Vychází na hřbitov truchlících, ; Jeho zarmoucené srdce ho tam vede. ; Padá s vzlykáním na hrob, ; Jako listí stromů, které na podzim vadnou. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 8. Vstaň, má matko, říká ve své bolesti, ; Vstaň při truchlivém pláči sirotka. ; Jen znovu rozevři svou náruč, ; Obejmi svého smutného, smutného sirotka. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 9. Nebo dovol mi sestoupit k němu, ; Dovol mi políbit jeho studenou tvář. ; A pokud si lehnu vedle tebe do hroba, ; Tvé ubohé dítě už nebude sirotkem. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 10. Běda, ale tichý je hrob, ; Neslyší sirotka, ať pláče jakkoli. ; Marně padají mé slzy, ; Nevrací dobré rodiče. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 11. Ale ať tě to utěší, ; Že bez smrti není věčný život. ; Nebeské slovo povzbuzení praví: ; Že rakev je cesta do nebe. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků. ; ; 12. Nebe je tak šťastný domov, ; Kde nikdo není sirotek. ; Jak hořké je zde odloučení, ; Tak sladké bude tam shledání. ; Ó, neopouštěj je, Panno Marie, ; Matko smutných sirotků.