Místo odpočinku ředitele střední školy Kupetz Lykurg

Lykurg Kupetz se narodil v Levoči 1. prosince 1822. Navštěvoval školy ve svém rodném městě a v roce 1830 odjel na rok do Pelsőcze v župě Gömör, aby se učil maďarsky, a vrátil se právě v den pohřbu svého otce, aby ho mohl doprovodit k jeho hrobu. Ve školním roce 1836-37 dokončil středoškolské vzdělání v Miskolci, odtud se vrátil do Levoče a v roce 1843 složil kandidátskou zkoušku před váženým superintendentem Pálem Jozeffym a v témže roce se stal vychovatelem v domě barona Mihálye Podmaniczkého ve Varsány v župě Pešť. V roce 1847, o Velikonocích, odjel do Halle, kde studoval filozofii a teologii. V říjnu 1850 začal pracovat na levočském lyceu, jehož se v roce 1854 stal rektorem. V roce 1860 se stal suplujícím učitelem, v roce 1865 řádným učitelem na evangelickém státním gymnáziu, v roce 1870 na uherském královském státním gymnáziu, jehož ředitelem se stal v roce 1874. ; ... Lykurg Kupetz zemřel 24. ledna 1891. Po 14 let vedl školu svěřenou do jeho péče s vzácnou horlivostí a naprostou oddaností a s pomocí svých skvělých vystupování, zdravého rozumu a skvělého vzdělání ji dovedl k rozkvětu navzdory drsným místním podmínkám a nepříznivým intelektuálním trendům. Během této doby prošlo gymnázium velkými a významnými změnami jak ve své vnitřní, tak i vnější organizaci. Šestitřídní škola se stala osmitřídní, i zde byla zavedena maturitní zkouška, francouzština se stala povinným předmětem a s ní se zcela změnil i převážně realistický a především praktický směr, vyšší všeobecné vzdělání založené na moderních jazycích a filozofických znalostech bylo novým cílem, k němuž se transformovaná realistická škola jako konkurent gymnázia musela ubírat. Každý, kdo zná vnitřní život škol, ví, jak velké úkoly tyto nové podmínky kladly na ředitele ústavu, jejichž obtížnost nespočívala ani tak v rostoucí kancelářské práci, jako spíše v koordinaci rozrůstajícího se kolektivu, v taktním vyvažování individuální ambice a veřejného ducha, profesní izolace a intelektuální interakce. A Kupetz stál na vrcholu tohoto úkolu. Jeho mírná a dobrotivá osobnost, prostá veškeré marnivosti a touhy po nadvládě, jeho ušlechtilá ambice vždy směřující k obecnému dobru, jeho všestranné a důkladné vědecké vzdělání a jeho široký obzor, neomezený žádnými předsudky ani zaujatostí, ho k tomu výborně předurčovaly a učitelský sbor levočské hlavní střední školy se vždy s upřímným uznáním a laskavou náklonností sdružoval k jejímu řediteli, který byl doslova duší instituce. Chceme-li ocenit jeho požehnanou práci pro instituci v jejím celku, nemůžeme ignorovat velmi důležitou okolnost. Střední škola se právě v důsledku naznačených organizačních změn netěšila oblibě nikde v zemi, protože práva nebyla úměrná nové zátěži a i přes prodloužení studia na 8 let a zpřísněné požadavky se rozsah kvalifikací nerozšiřoval. Za takových okolností se střední školy v celé zemi vylidňovaly. Pokud levočská střední škola stále patřila k nejlidnatějším a rok od roku rostla, lze to připsat především vynikající osobnosti ředitele, který se aktivně účastnil všech odvětví kulturního a intelektuálního života města i venkova a dostával se takové nerozdělené a upřímné veřejné úcty, že blahodárný vliv toho pocítil i ústav pod jeho vedením. V roce 1887 odešel na zasloužený odpočinek. Tento odpočinek však pro něj nebyl lenošením. I tehdy zůstával s ústavem v neustálém kontaktu a s vřelým zájmem sledoval jeho další rozvoj. Bohatá zásobárna zkušeností z dlouhého a nepřetržitého života stráveného v činnosti byla vždy otevřena mladším soudruhům a mnozí pocítili blahodárné teplo jeho otcovského přátelství v radách i činech. Proto jeho památka bude žít mezi námi a bude požehnána navěky!