Lehnossek Mihály Ignác, Linoschegg

* Bratislava, 11. května 1773 – † Budín, 11. února 1840 / lékař, univerzitní profesor ; ; Zakladatel lékařské dynastie. V roce 1799 získal doktorát z medicíny na Pešťské univerzitě. Od roku 1799 byl hlavním lékařem Ostřihomské župy. Byl profesorem fyziologie na Pešťské univerzitě (1808–1819), poté na Vídeňské univerzitě (1819–1825). V akademickém roce 1817–1818 byl rektorem Pešťské univerzity, v roce 1825 národním hlavním lékařem, členem královské místodržitelské rady a ředitelem lékařské fakulty (1825–1840). Jako národní hlavní lékař v Uhersku nařídil očkování proti neštovicím. Zasloužil se o překonání epidemie cholery v roce 1831. Vysledoval jevy života zpět k fyzikálním a chemickým vlastnostem organismu. Přikládal velký význam duševním jevům ve vzniku a léčbě nemocí. Jeho významná díla jsou převážně fyziologická a psychologická. Byl přítelem a rodinným lékařem hraběte Istvána Széchenyiho. Jeho syn József Lenhossék (1818–1888) a jeho vnuk Mihály Lenhossék (1863–1937) byli také profesory medicíny. Jeho pravnuk Albert Szent-Györgyi (1893–1986) se také stal lékařem a v roce 1937 obdržel Nobelovu cenu. ; ; Jeho hlavní díla: ; Untersuchungen über Liedenschaften und Gemüthsaffekten als Ursachen und Heilmittel der Krankheiten, 1804, ; Physiologia medicinalis I–V., 1816 a 1818, ; Darstellung des menschlichen Gemüths I–II., 1824–1825, ; Animadversiones circa curandam choleram orientalem..., 1831.