Lidové tradice a zvyky Bodoku

Tradiční cyklus církevních svátků začínal adventem před Vánoci. Začátkem prosince navštěvoval Ježíšek s Krampusem, který nerozdával dárky, ale vybíral je od příbuzných. 13. tohoto měsíce byl svátek svatého Lukáše věnován čarodějnictví. V této době navštěvovaly domy dívky v maskách oblečené v bílém a se změněnými hlasy, kde čistily prostory peřím. S tímto dnem se spojovalo i mnoho věštění a lidové magie. Pak přicházely tzv. toulkové dny, kdy se ti, kteří se večer vraceli domů, ztráceli. „Procházka svaté rodiny“ je dodnes živou tradicí. Cyklus vánočních svátků se nesl v duchu náboženských obřadů, „svatá noc“ byla bohatá na tradice a druhý den rodiny navštěvovali betlémáři, tzv. „csiabujások“ (Kubo, biskup atd.). O Vánocích se příbuzným pronášela dobrá přání, tzv. „embalové“. Na Silvestra se konaly tzv. Malé Vánoce. Veselý karneval byl slavnostnější díky průvodu mladých lidí s meči v rukou. V minulosti dívky tančily za doprovodu trubky, později dechové kapely. Po „basovém pohřbu“ následoval tichý postní čas se svými zvláštními, zdrženlivými pokrmy („kőtís“ atd.). Toto období bylo zakončeno velikonočními svátky s kropením vodními pistolemi, domácími vyšívanými vajíčky (devítka, kantáros, dýňová semínka atd.) a především náboženskou inspirací. V celé maďarsky mluvící oblasti se pouze zde, v Zoboralji, praktikuje Květná neděle „villőzét“ (přinášení jarní zelené větvičky „hair-tue“). V Bodoku tomu předcházel „banyahurcolás“ (odnášení zimy, chladu a moru z vesnice) vhozením panenky oblečené v kostýmu do vody nebo jejím spálením. Villőzét je dodnes živou tradicí. Sázení jaterníků, průvod na den svatého Urbana (Urbánka), dny křížové cesty (slaví je společně obyvatelé Pogránů, Alsóbodoku a Nyitragesze) a „bujda-járás“ na Páně jsou stále tradicí, ale skákání u ohně v Szentiványi už dávno skončilo. Koncem června, po dni svatého Jana Křtitele, se konalo loučení s kostelem („hodi“). Žně začínaly na den svatého Petra a Pavla (29. června), jejich zvyky a písně dodnes předvádí místní folklórní skupina. Od té doby zbývalo méně času na svátky. Žně byly na podzim a i ty se slavily, s četnými písněmi, lidovými hrami a zábavou. Pak přišel svátek Všech svatých a nakonec Dušičky, kterými se tradiční církevní rok konal. Existoval také samostatný svět zvyků pro zlomové okamžiky lidského života, jako bylo narození a křest (jejich oslavou byla „pocita“), iniciace do mužství („cíhölís“), svatby („lagzi“, v naší databázi hodnot uvedeny jako samostatná hodnota) a konečně pohřby (dnes „pouze“ s vigilií, v minulosti s oplakáváním života zesnulého, tzv. „nářek“).