Kulcsodská rolnická kapela (Cikánská kapela)

Maďarské písně patří mezi naše staré „poklady“. Těmito písněmi po staletí vyjadřujeme radost, smutek a city sobě i ostatním. Každý Maďar má svou oblíbenou píseň, kterou si může zpívat ve společnosti, nebo i o samotě. Třeba jen když je ve sporu nebo hněvu s celým světem, nebo když by chtěl radostí obejmout všechny kolem sebe. Maďarská píseň je jedním z nejcennějších a nejcennějších pokladů, starobylým dědictvím kultury našeho národa. Spojuje nás s našimi předky, našimi zesnulými blízkými, kteří si před staletími nebo i nedávno broukali a zpívali stejné melodie ve svých domovech. S našimi drahými dědečky a babičkami, kteří s láskou předávali své oblíbené svým vnoučatům. Doufáme, že se takto budou i nadále dědit – šířit z úst do úst – dalším generacím. Protože radost a zpěv je vždy hřejivý zážitek. A člověk, který zpívá, má „svobodnou duši“. ; ; V mé rodné vesnici Kulcsodon, podle vyprávění těch, kteří si to ještě pamatují, vždy žili lidé, kteří milovali hudbu, tanec a zábavu. Ti talentovanější se učili hrát na nástroje z vlastního úsilí, dělali to nejprve pro vlastní potěšení a později pro zábavu ostatních. Toto je možná poslední příležitost připomenout si vznik a dlouholeté působení cikánské kapely Kulcsodon. Ve skutečnosti je to nostalgie za mládím, za rodnou vesnicí, za starými zvyky a uznání neúprosného plynutí času. László Bölcskei a inženýr Sándor Gaál byli členy kapely, která tehdy žijícím lidem přinesla tolik radosti, štěstí, příjemných zážitků a vzpomínek. Podařilo se mi tento příběh zapsat na papír především na základě jejich vyprávění, ale pomohli mi i členové rodiny, přátelé, vesničané a zástupci tehdejší mládeže, kteří ještě žili. Protože i oni na tuto dobu velmi rádi vzpomínají a maďarské písně mají moc rádi. Protože tyto písně jsou všude kolem nás, spojují nás, vytvářejí jednotu mezi námi, kteří se jinak shodneme na tak málo věcech. Tito vážení lidé, o kterých bude dále řeč, nám zanechali nesmrtelné dílo.