Hrad Kuffner v Diószegu

V Diószegu, tržním městě v severním Kisalföldu, postavila firma Guttmann–Kuffner cukrovar a v oblasti založila vzorový statek. Ředitel továrny Károly Kuffner (1847-1924), který se narodil na Moravě, se v roce 1884 oženil a poté si nechal v Diószegu postavit zámek. V roce 1896 mu byl udělen uherský šlechtický titul s křestním jménem „Diószeghi“ a v roce 1904 mu byl udělen baronský titul. Původně na místě hradu stál přízemní dům s verandou. Jeho silné zdi umožňovaly výstavbu nového hradu s využitím staré budovy. Plány na něj vypracoval Franz Neumann z Vídně, uvádí Budapešti Látogatók Lapja, takže „architekt i majitel tíhli k malebnému návrhu proměny“ a tvar budovy byl určen „vzájemnou dohodou“. Stavba probíhala v letech 1885-86, kromě zednických prací vše provedly vídeňské firmy (Oesterreicher, Beschorner, Falkenstein, Schwarz, Milde). Stavba stála relativně málo, pouhých 60 000 forintů. Zámek byl určen jako trvalé sídlo Károlye Kuffnera. V roce 1908 bylo jeho boční křídlo rozšířeno na dvoupatrovou budovu. V roce 1919 bylo jeho první patro a střecha poškozeny požárem a v roce 1921 byla tato část přestavěna v pozměněné podobě. Jednopatrový zámek má protáhlý cihlový tvar, rozmanitý tvar střechy a je proveden s podivnou kombinací prvků německé renesance a hrázděné architektury. Uprostřed hlavního průčelí se tyčí dvoupatrová polygonální část budovy, jejíž nápadný, věžovitý vzhled je dán strmě se zužující střechou obohacenou o malé věžičky. Napravo od ní postupuje další dvoupatrová část budovy, původně zakončená špičatým pětistupňovým štítem. Levý konec hradu byl pokryt vyšší, složitou střechou. Extravaganci a nerovnováhu hmotového uspořádání umocňoval kruhově klenutý uzavřený balkon připojený k levému rohu budovy, podepřený silnými konzolami, na nichž stála malá cibulovitá kopule. Okna kvádrového přízemí byla chráněna neobarokní železnou mříží. Jeho hlavní římsa spočívala na štítech a jinak výrazná střecha měla vzor nakreslený černou a zelenou břidlicí. Levou boční fasádu a zadní průčelí kontrastovaly strmé štíty s trámovou konstrukcí. K pravé straně zadní fasády, která měla samostatnou špičatou střechu, přiléhala dvoupatrová hrázděná veranda osmibokého půdorysu. Na levém konci fasády se tyčila věž se špičatou helmicí. Boční křídlo je s levým zadním rohem budovy úzkým krkem spojeno. Je možné, že zde původně stála starší hospodářská budova, která byla rozšířena až v roce 1908 a vznikla zimní zahrada. V přízemí zámku s centrální chodbou prozrazují klenuté prostory uliční části svůj dřívější původ. Během výstavby v letech 1885-86 byla tato úroveň rozšířena směrem dozadu a na tuto stranu bylo umístěno i prostorné, tříramenné hlavní schodiště. Hlavní místnosti vznikly v nově vybudovaném patře, které má také centrální chodbu. V roce 1894 publikoval Budapeštijský deník Látogató Lapja popis interiéru, který se částečně dochoval dodnes: „Od vchodu ze strany zahrady se dostaneme k hlavnímu schodišti, které vede z přízemí do prvního patra: je to krásná, prostorná hala s dřevěným stropem, v níž dřevěné schodiště volně visí ve stylu anglických budov. Na straně schodiště se otevírá prostor podobný lóži, který, propojený s foyer, slouží jako zahradní hala a, zařízený podobně jako schodiště, při vstupu působí dojmem příjemného rodinného domu. V prvním patře vede po obou stranách schodiště úzká galerie, ze které lze vítat přijíždějící hosty, zatímco na třetí straně se otevírá dolů velká hlavní chodba, ze které se lze dostat do všech recepčních a obývacích pokojů. Kuchyně a pokoje pro služebnictvo se nacházejí na západním konci chodby, které jsou s přízemím a horním patrem propojeny bočním schodištěm. Jsou propojeny s podkrovím, na kterém se nacházejí volné rodinné pokoje pro hosty spolu s toaletami. Princip obyvatelného komfortu je uplatňován i v...“ detaily vnitřní výzdoby. Sály a šatny s klenutými štukovými omítkami, světlými hliněnými stropy a podobně barevnými zlatými tapiseriemi tvoří pohodlné obydlí v pozdně renesančním stylu, zatímco jídelna, tj. její dřevěný strop, obložení pokojů, balkon a krb, se přizpůsobují vnější fasádě. Ostatní obývací pokoje na ně navazují s pěknou rozmanitostí, ale s jednodušším zařízením podle jejich účelu. […] Okna ze všech stran a rozdělená do mnoha částí jsou oživena sloupky a vynikají jako efektní detaily svými oslnivými olověnými liniemi. […] Zámek] skrývá velký poklad starého nábytku z rané renesance. „Zámek, nacházející se uprostřed města, shlíží svým hlavním průčelím na hlavní ulici osady. Za ním se nachází obezděná zahrada, kde se nachází elegantní, klasicistní mauzoleum rodiny Kuffnerů, postavené v roce 1926 podle návrhu architekta Milana Harmince.“ Zahradní zeď měla vzadu také bránu, kterou se dalo jít přímo do cukrovaru na druhé straně ulice – a byla jasně viditelná i z hradu.