Karl Kalchbrenner
Jiné - jiné
* Petőfalva/Pöttelsdorf, 5. května 1807 – † Szepesolaszi, 5. června 1886 / Luteránský pastor, mykolog, člen Maďarské akademie věd (1872); ; Školní vzdělání zahájil v Ágfalvě, pokračoval na gymnáziu v Győru, poté na lyceu v Šoproni a na piaristickém gymnáziu v Pešti. V letech 1823–1826 studoval na ev. lyceu v Bratislavě a nakonec absolvoval ev. lyceum v Selmecbányi. Po teologických studiích na teologické akademii v Šoproni a poté na univerzitě v Halle se stal knězem. Chvíli působil jako knihovník v Halle, poté jako kaplan v Pešti a v letech 1832 až 1881 působil v Szepesolaszi jako farář, poté děkan (1858) a arciděkan (1870). S botanickou zkoumáním začal v roce 1847 a jeho zájem se brzy obrátil k houbám. Z autodidakta se stal mezinárodně uznávaným mykologem. Popsal 13 nových rodů a 400 nových druhů hub. Publikoval více než 70 vědeckých publikací. Své dílo Icones selectae Hymenomycetum Hungariae (1873–1877) doplnil četnými ilustracemi a podrobnými popisy hub Horního Maďarska. Po roce 1875 se zabýval pouze zpracováním a systematizací houbového materiálu, který mu byl zasílán ze zahraničí, a stal se tak spoluautorem vědeckých prací zabývajících se houbami z Jižní Afriky, Jižní Austrálie, Mongolska a Číny. Rád maloval a své mykologické práce doplňoval vlastními ilustracemi. Zabýval se také geologií, paleontologií a poezií. Část jeho herbáře, který čítal asi 20 000 položek, se ztratila, zbývající materiál se nachází v různých slovenských muzeích (Bratislava, Igló, Tatranská Lomnica) a zahraničních sbírkách. Maďarská akademie věd ho v roce 1864 zvolila členem korespondentem a v roce 1872 řádným členem. Byl jedním ze zakladatelů Maďarské akademie věd a několik zahraničních vědeckých společností ho také zvolilo čestným členem. Po něm bylo pojmenováno několik druhů rostlin. ; ; Jeho hlavní díla: ; Seznam spišských hub (Mat. a Term. tud. Közl.) 1865 a 1867, ; Vegetační charakter Spišského Krušnohoří, 1870, ; O vývoji maďarského pěstování hub, 1873, ; Vybrané obrázky mycelia Maďarska (I–IV. sešity), 1873–77, ; Sibiřské a jihoamerické houby, 1878, ; Nové nebo méně známé sukulenty, 1880; Nové nebo méně známé muchomůrky, 1883.