Kaple sv. Wendela nebo kaple Královny růžence

„Podél hlavní silnice, nyní vtěsnaná mezi budovami, stojí kaple Královny Růžence. Pravděpodobně byla postavena na začátku 19. století se dvěma obdélníkovými, mírně půlkruhovými okny a zvonicí ve tvaru pyramidy, obklopenou dvěma pilíři. Pod malou zvonicí je vidět lomené klenuté okno a pod ním tympanon. Uprostřed dřevěného oltáře kaple, zdobeného sloupovými okraji, stojí obraz Královny Růžence, vedle něj dva klečící andělé a před ním malý zarámovaný obraz Srdce Ježíšova a Srdce Mariina. Tento text lze přečíst na černé mramorové desce umístěné na vnitřní stěně kaple (Kaple Panny Marie byla v roce 1997 zrekonstruována městským úřadem. Matko Boží, ochraňuj nás.) … Všimněme si zde, že toto posvátné místo se nazývalo Svatá kaple a je tak zmiňováno i v mikszáthské literatuře. Sám spisovatel hodně psal o svatém Vendelovi. Ve své povídce Černý Například na Spot se můžeme dočíst, že zeď Olejova domu byla ozdobena obrazem „nebeské brány pastýřů, svatého Vendela“. Poté psal o soše svatého Vendela postavené poblíž kyselé studny a o vendelské kapli. O tom se můžeme dočíst v díle „Žerty Kálmána Krúdyho“ a v povídce Kam se poděla Magda Gál? V té druhé například: „Už ani louky nelitovali, pomáhali i svatému Wendelinovi a vytesali do ní: ‚Nechal jsem ji postavit na náklady tohoto svatého Bodoka, ačkoli jsem nyní v pomezí Majornoku od kaple a všeho, přesto se o pomezí Bodoku postarám‘, ale studna, tedy nově vznesený požadavek, vyvolal ve vesnici velký strach.“ Ať už to bylo jakkoli, svatý Wendelin měl v tomto regionu také velký kult.“