Josef Knoll
Jiné - jiné
* Košice, 30. května 1925 – / lékař, farmakolog, univerzitní profesor, člen Maďarské akademie věd; ; Vysokoškolské vzdělání absolvoval v Budapešti v roce 1943. Studium zahájil na Lékařské fakultě Univerzity Pázmány Pétera v roce 1945 a v roce 1951 získal lékařský titul na fakultě, která se mezitím transformovala na Semmelweisovu lékařskou univerzitu v Budapešti. Jako student pracoval od roku 1949 na Farmakologickém ústavu univerzity a po absolutoriu zahájil akademickou kariéru jako odborný asistent. V roce 1958 se stal docentem, v roce 1963 univerzitním profesorem a ředitelem Ústavu farmakologie a farmakoterapie. Do důchodu odešel v roce 1995 a od roku 2004 je emeritním profesorem. Jeho výzkumným oborem je psychoneurofyziologie a farmakologie. Na základě analýzy fyziologických mechanismů pudového chování vytvořil novou teorii pro reflexní interpretaci komplexních behaviorálních reakcí. Nejprve v roce 1969 napsal monografické shrnutí svých experimentů s názvem Teorie aktivních reflexů. Analýza některých základních mechanismů vyšší nervové činnosti a poté jej doplnil výsledky svých nových studií v publikaci Mozek a jeho já. Neurochemický koncept vrozených a získaných pudů. Publikoval ji v roce 2005 (maďarsky: Agy és tudata, 2006). Vytvořil novou rodinu analgetických a protizánětlivých sloučenin na bázi pyrimidinů, z nichž látka s obchodním názvem Rymazolium (Probon) se stala v roce 1976 lékem, ale s jeho jménem jsou spojovány i léky proti bolesti patřící do skupiny azidimorfinů. Vyrobil také deprenyl, který se celosvětově používá k léčbě Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby a také deprese. Podařilo se mu také objevit podobnou, ale výrazně účinnější sloučeninu, jejíž vývoj do podoby léku dosud nebyl dokončen. O tom informoval v následující publikaci: (-)l-(Benzofuran-2-yl)-2-propylaminopentan, [(-)BPAP], selektivní zesilovač uvolňování katecholaminů a serotoninu v mozku zprostředkované šířením impulsů (spoluautor), 1999. Jeho učebnice Farmakologie se od svého prvního vydání (1965) dočkala sedmi vydání. Byl redaktorem, spolupracovníkem a členem redakční rady řady maďarských i mezinárodních farmakologických a neurofyziologických časopisů. Maďarská akademie věd ho v roce 1970 zvolila členem korespondentem a v roce 1979 řádným členem. V roce 2003 mu byla udělena Széchenyiho cena.