Josef Blaskovics

* Ímely, 12. června 1910 – † Praha, 6. července 1990 / Turkolog, literární překladatel, docent ; ; Školní vzdělání zahájil ve své rodné vesnici, absolvoval Benediktinské gymnázium v Komáromu (v roce 1929), učitelství v Bratislavě (v roce 1931) a poté se neúspěšně pokusil o přijetí na Karlovu univerzitu v Praze. Od 30. let 20. století působil jako učitel na veřejné škole v rodné vesnici, poté v Nyárasdu a nakonec v letech 1938 až 1946 v Galántě. V roce 1943 korespondenčně absolvoval matematiku a fyziku na Segedínské pedagogické fakultě a později se zapsal na Univerzitu Pázmányho Pétera v Budapešti, kde studoval orientalistiku u Gyuly Németha, Gyuly Germánuse a Lajose Feketeho. Po skončení světové války však jeho studium v Budapešti přerušil a dokončil ho koncem 40. let 20. století v Praze. Mezitím v letech 1946 až 1947 působil jako učitel matematiky a fyziky v Bazinu a poté v letech 1947 až 1950 v bratislavské čtvrti Főrév. Od roku 1950 až do své smrti žil v Praze, kde v roce 1951 spolu s Péterem Rákosem založil na Karlově univerzitě Seminář hungarianských studií a v roce 1955 zahájil turkologický seminář. Svými učebnicemi a studiemi položil základy moderní české turkologie. Překládal beletrii psanou v turečtině, ázerbájdžánštině, tatarštině, kazaštině a bengálštině do češtiny a maďarštiny. Jako badatel se zabýval především otázkami vztahů mezi osmanskými Turky a Maďary v období okupace. Ve druhé polovině 70. let 20. století přeložil a vydal tureckou verzi údajné maďarské Ósgeszty, Tárih-i Üngürüsz (Dějiny Maďarů. Bp., 1983). Jedno z jeho hlavních děl (Korespondence zbožných sultánů a urozených transylvánských knížat – Györgyho I. a II. Rákócziho – o otázce Košického království) se dodnes dochovalo v rukopise. Působil také usilovně jako popularizátor maďarštiny, napsal základy maďarské gramatiky pro Čechy a organizoval kurzy maďarštiny v Praze. V roce 1957 byl zvolen čestným členem Turecké akademie lingvistiky, v roce 1973 mu prezident Turecké republiky udělil čestnou listinu a v roce 1978 obdržel pamětní medaili Sándora Kőrösiho Csomy. V roce 2005 bylo po něm pojmenováno hlavní náměstí jeho rodné obce a na zdi místního kulturního centra byla na jeho počest umístěna pamětní deska. ; ; Jeho hlavní díla: ; Dějiny turecké literatury (Dějiny turecké literatury, v angličtině, němčině a bulharštině) 1953, ; Türkische Handschriften der Universitätbibliothek in Bratislava (turecké rukopisy v Univerzitní knihovně v Bratislavě), 1961, ; Rimavská Sobota v čase osmanského panstva (1974 – maďarsky vyšlo 1989, poté 1995 pod názvem Rimaszombat és vidéke a török hodoltság koraban), ; Érsekújvár és vidéke a török hodoltság koraban, 1989, ; Az Újvár ejálet török adóssözséssai, 1993, ; Blaskovics Memorial Book (výběr spisů nepublikovaných ve svazku), 1995.