Jeno Gondar

* Komját, 26. srpna 1908 – † Budapešť, 3. srpna 1973 / strojní inženýr, univerzitní profesor ; ; Svou kariéru zahájil jako zámečnický učeň, poté pracoval jako konstrukční technik v Budapešťských optických závodech a soukromě promoval. Diplom získal na Technické a ekonomické univerzitě Józsefa Nádora v Budapešti v roce 1934. V letech 1934 až 1948 pracoval v továrně na ocel a kovové výrobky Huberta a Sigmunda a po roce 1945 byl technickým ředitelem. V roce 1942 získal technický doktorát. Od roku 1952 byl profesorem na Technické univerzitě v Budapešti na katedře zemědělských, průmyslových a potravinářských strojů. Byl držitelem několika patentů mezinárodního významu, zejména v oblasti speciálních ocelí a elektronických tavicích a tepelných zařízení, a zařízení, která navrhl, byla vyvážena do mnoha zemí. Jeho výzkum v potravinářském a lehkém průmyslu byl významný v oblasti průmyslových aplikací zářivé energie, především dielektrické technologie. ; ; Jeho hlavní díla: Barvicí stroje na vláknité materiály a příze, 1941; Praktické a teoretické základy konstrukce sléváren elektrooceli, 1966; Mechanicky ovládané stroje a zařízení v potravinářském průmyslu, 1966; Speciální technologie zpracování v potravinářském průmyslu, 1966.