Jan Horarik

* Bán, 19. května 1808 – † Bánya, 20. května 1864 / Římskokatolický kněz, filozof, veřejný spisovatel; ; Byl synem slovenského soukeníka a na nitranském gymnáziu se naučil maďarsky a latinsky. Od roku 1827 studoval na centrálním semináři v Pešti, kde se naučil němčinu a později francouzštinu a angličtinu. Spolu s Györgym Gáborem Ihászem a dalšími založil Společnost pro pěstování maďarského jazyka. V roce 1831 byl v Nitře vysvěcen na kněze a stal se učitelem teologie v místním semináři, poté knězem v Nagygróci a Németpróně. V roce 1837 se vzdal své pastorační služby a přestěhoval se do Pešti. Stále více kritizoval rigidní postoj církve v mnoha praktických otázkách a nakonec v roce 1845 opustil římskokatolickou církev. Je také považován za jednoho z ideologických připravovatelů maďarské revoluce a války za nezávislost v letech 1848/49. Ve své době propagoval moderní filozofické a přírodofilosofické názory a své myšlenky dokonce shrnul v knize. Rukopis této knihy poslal Maďarské akademii věd, ale ta s obsahem díla nesouhlasila a text mu vrátila, poté se ztratil. Po neúspěchu války za nezávislost se skrýval v zahraničí, ale i po zlepšení vnitřní situace nesměl publikovat pod svým vlastním jménem, ale své články a překlady psal pod pseudonymem. Jeho filozofické myšlenky, které vycházejí především z názorů Ludwiga Feuerbacha, byly nejkomplexněji shrnuty v jeho autobiografickém díle (Johann Horárik's Kampf mit Hierarchie und Kirche in den Jahren 1841-45 – Horárik János's Kampf mit Hierarchie und Kirche in den Jahren 1841-45. önn), které vyšlo v Lipsku v roce 1847. V posledních letech žil se svým bratrem v Banské Bystrici. Ve své závěti požádal, aby se s ním žádný kněz neloučil a aby jeho tělo bylo předáno studentům medicíny k pitvě. To se nakonec nesplnilo, ale kněz, který ho chtěl pohřbít, nemohl ani začít svou řeč u hrobu, protože na truchlící nečekaně padal silný déšť.