Jan Csontosi

* Prešov, 26. října 1846 – † Budapešť, 25. října 1918 / knihovník, člen Maďarské akademie věd; ; V letech 1863 až 1867 studoval teologii v Ostřihomi a Nagyszombatu a v roce 1869 byl vysvěcen na kněze. V letech 1869 až 1871 byl kaplanem v Ipolynyéku a poté v Nagyoroszi. V roce 1872 opustil katolickou církev a konvertoval k luteránské víře. V letech 1874 až 1893 pracoval v Národní knihovně Széchényi v Budapešti, od roku 1881 jako vedoucí sbírky rukopisů. Stal se také obětí nepodložených útoků proti svému mecenáši Ferenci Pulszkymu poté, co proti němu bylo zahájeno disciplinární řízení pro údajné zneužívání a musel knihovnu opustit. V roce 1913 byla prokázána jeho nevina, ale nebyl rehabilitován. Jako badatel se zabýval především dějinami písma (paleografie) a rukopisů a jeho zásluhou byl také objev a nalezení 52 korvínů. V letech 1879 až 1892 byl redaktorem Hungarian Book Review. Maďarská akademie věd ho v roce 1883 zvolila svým korespondentním členem. ; ; Jeho hlavní díla: ; Bibliografický popis korvínských kodexů vrácených z Konstantinopole, 1877, ; Neznámý uherský kodex v knihovně knížete Móra Lobkowitze v Raudnitzu, 1879, ; Maďarští opisovači knih a písmopisci ve 14.–15. století, 1879, ; Latinské rukopisy Budapešťské národní knižní výstavy, 1882, ; Portréty krále Matyáše a královny Beatrix v korvínských kodexech (také v němčině), 1888; Historie dvou korvínských kodexů z Modeny, 1892.