Jánoš András Segner

* Bratislava, 9. října 1704 – † Halle, 5. října 1777 / lékař, matematik, přírodovědec, univerzitní profesor; ; Základní školu dokončil v Bratislavě a Győru. Vysokoškolské vzdělání zahájil v roce 1724 na reformované koleji v Debrecíně. Jeho učitelem fyziky byl pravděpodobně Sámuel Szilágyi. V roce 1725 se zapsal na lékařské oddělení v Jeně, ale studoval také fyziku a matematiku. Studium dokončil v roce 1729 a lékařský titul získal v roce 1730. Ve stejném roce zahájil lékařskou praxi v Bratislavě. V roce 1731 se na doporučení Mátyáse Béla stal městským lékařem v Debrecíně. Ale následující rok, v roce 1732, byl pozván do Jeny jako soukromý učitel148 a mezi lety 1733 a 1755 byl profesorem fyziky, matematiky a chemie na univerzitě v Göttingenu a také členem lékařské fakulty. Mezi lety 1748 a 1754 zorganizoval univerzitní astronomickou observatoř a sám prováděl pozorování, jejichž výsledky publikoval. Od roku 1755 byl učitelem fyziky a matematiky v Halle, ale také přednášel astronomii. Je také považován za zakladatele matematické meteorologie. Nejvýznamnějších výsledků své všestranné práce dosáhl ve fyzice, v rámci níž se zaměřil na oblast tuhých těles a mechaniku tekutin. Jeho studium teorie káči vedlo k formulaci Eulerovy pohybové rovnice rotujícího tuhého tělesa. Dějiny vědy zaznamenávají především jeho práci v oblasti hydrauliky – zkoumání vnitřních sil kapalin, zavedení pojmu povrchového napětí a Segnerovo kolo pojmenované po něm, předchůdce reakčních turbín. To druhé poprvé popsal ve své práci Programa quo theoriam machinae cuiusdam hydraulicae praemittit, publikované v Göttingenu v roce 1740. Postavil mlýn, jehož hnacím mechanismem bylo Segnerovo kolo (tj. vodní turbína). Kromě toho byl mezi prvními, kteří se snažili dosáhnout nejlepší účinnosti na základě výpočtů. Jeho experimentální výsledky sloužily jako základ pro turbínové rovnice Leonharda Eulera (1707–1783), kterými položil teoretické základy pro vývoj turbín. Svými učebnicemi a pedagogickou prací byl významným raným představitelem požadavků reformy vzdělávání v 18. století. Kromě fyziky se zabýval také matematikou a chemií. Je dobře známý svým důkazem Descartova pravidla znaménka a prací o přibližném určení hodnoty p. Jeho matematické knihy patřily k nejlepším dílům své doby díky důkladnosti svých důkazů. Několik důkazů se dodnes používá ve způsobu, jakým je podal. Obnovil Cavalieriho větu pro kubické výpočty, po níž byla nějakou dobu mylně pojmenována po něm. Má zajímavé výsledky týkající se grafického řešení rovnic. Doporučoval oxid siřičitý k dezinfekci semen obilí a dřevěný prach k hnojení. Zabýval se také technologií výroby cukru, lihu a střelného prachu. Byl členem akademií v Petrohradu, Londýně, Berlíně a Göttingenu. Segner a Euler měli mnoho let dobré vztahy, ačkoli bratislavský vědec byl známý svou velmi obtížnou povahou. Dnes je známo 159 Segnerovych dopisů Eulerovi, z nichž se dochovalo pouze 17. Po něm byl pojmenován kráter na Měsíci. ; ; Jeho hlavní díla: ; De natura ac principiis medicinae (disertační práce), 1730, ; Elementa arithmeticae et geometriae, 1739, ; Specimen Logicae, 1740, ; Einleitung in die Natur-Lehre, 1746, ; Specimen Theoriae Turbinum, 1755, ; Gründe der Perspective, 1799 (toto dílo vydal jeho syn).