István Tamasko

* Bratislava, 15. února 1801 – † Bratislava, 26. ledna 1881 / orientalista, filolog, překladatel, sanskritolog, učitel ; ; Pocházel z evangelické rodiny, studoval na Bratislavském evangelickém lyceu, kde v roce 1822 půl roku učil v první třídě gramatiky jako suplující učitel. Poté pokračoval ve studiu na nově otevřené protestantské teologické fakultě ve Vídni. Po roce a půl se vrátil do vlasti a chvíli učil. Poté, co se protestantům znovu otevřela možnost studovat na zahraničních univerzitách, Tamáskó odešel do Göttingenu, kde dva roky studoval sanskrt a arabštinu. Po návratu domů se stal ředitelem vyšší měšťanské školy v Bazinu. Od roku 1838 byl ředitelem Bratislavského evangelického lycea. Byl učitelem syntaktního oddělení lycea a od roku 1862 přijal také učitelské místo na dívčí škole v Bratislavě, kde učil až do svého odchodu do důchodu v roce 1872. U příležitosti 50. výročí svého palatina pozdravil v roce 1846 arcivévodu Josefa v sanskrtské poezii. Do latiny přeložil báseň Mihálye Vörösmartyho Szózat. Jeho hlavní díla: De causis linguae Sancritae, 1831; Vezérfonal a világtörténeti elbészésekre, 1845; Danielis Berzsenyi poetae Ecclogae, 1880.