Imre Spišák

* Léva, 9. dubna 1811 – † Budapešť, 9. ledna 1875 / klasický filolog, piaristický mnich, univerzitní profesor, člen korespondent Maďarské akademie věd (1858); ; vstoupil do piaristického řádu v roce 1826. V letech 1830–1831 studoval filozofii ve Vácottu a v roce 1831 získal doktorát z humanitních věd na Pešťské univerzitě. Teologii studoval v Nyitře v roce 1832 a v Szentgyörgy v roce 1833. V roce 1834 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1833 učil v Kisszebenu a v letech 1838 až 1842 v Budíně. V letech 1842 až 1849 byl vychovatelem synů barona Vécseye a žil střídavě ve Vídni a v Sárközu v župě Satu Mare. V posledním jmenovaném místě zahájil svůj boj proti nadměrné konzumaci pálinky: založil tzv. spolky střídmosti. V letech 1849–1869 byl učitelem řečtiny a latiny na piaristickém gymnáziu v Pešti a od roku 1862 jeho ředitelem. Od roku 1865 vyučoval také římskou filologii na univerzitě v Pešti a od roku 1870 klasickou filologii jako veřejný řádný učitel. Zabýval se otázkami hudební výchovy mládeže, psal učebnice a z tantiémů za svá literární díla nechal postavit školu v Lévánu. Jeho hlavní díla: Elementární helénská gramatika, 1850; Elementární latinská gramatika, 1850; O výšce, sklonu a prodloužení tónů v řečtině, 1859/60; O výhodách staré klasické literatury v gymnáziích (akademická katedra), 1860; O starověké výslovnosti řeckých samohlásek a dvojhlásek, 1870.